Čemu se vyhnout
Texty ke kapitole 10 nejčastějších šotků vytvořila Michaela Kopalová (mediátorka, manofi.cz).
Podívejte se na 10 nejčastějších šotků v komunikaci rodičů po rozvodu/rozchodu.
1. Nevyžádané rady
„Nemyslím to zle, ale měl bys Péťu naučit, jak na kole používat brzdy. Vždycky má od tebe zničené podrážky, když se vrátí. U mě to už umí.“
2. Domněnky
„Myslím si, že změny, které navrhuješ, jsou z toho důvodu, že podřizuješ svůj program někomu dalšímu…“
4. Podpásovky
„Tak ty máš na takové luxusní hotely? Tak to budu žádat zvýšení výživného na děti.“
7. Bazírování na detailech
„Trvám na tom, že budeš mít děti
o prázdninách čtyři týdny, jak stanovil soud, a ani o den navíc.“
8. Upřednostňování nového partnera/partnerky
„Potřebuju Péťu vzít na dovolenou v tomto termínu, protože můj partner/ka má zrovna volno.“
9. Vystupování v roli advokáta dětí
„Děti potřebují citlivé zacházení, nesnesou, abys je tlačil/a do aktivit, které máš rád/a ty, jako jsou kola a jiné sporty. Ony jsou jiné než ty.“
10. Ironie
„Ty jsi pravá samoživitelka. Živíš jenom sama sebe a dětem všechno platím já.“
V čem pro nás může být konflikt pozitivní?
- Dozvídáme se díky němu více o sobě navzájem.
- Vzájemný zájem může vzrůst na obou stranách, protože dostáváme šanci porozumět emocím a potřebám druhého.
- Může přinést změnu – když se dohodneme, že abychom naplnili potřeby nás obou, budeme některé věci do budoucna dělat jinak.
- Nahromaděná frustrace, potlačované potřeby a s nimi spojené emoce se v konfliktu uvolní. Uleví se nám.
Diplomatická komunikace
Texty ke kapitole Diplomatická komunikace vytvořila Michaela Kopalová (mediátorka, manofi.cz).
Za diplomatickou je možné považovat takovou komunikaci, která se řídí dohodnutými pravidly a má oficiální povahu. Čím byl váš rozchod/rozvod emotivnější, tím více by se komunikace měla řídit dohodnutými pravidly a být oficiální. Jakými pravidly se při diplomatické komunikaci řídit?
Vyžaduje téma vaší komunikace dialog?
Ne
Informaci stačí druhému sdělit písemně – př. SMS, chat, e-mail. Ideálně s dostatečným předstihem, v případě náhlých situacích – bezodkladně.
Příklad: „Přijedeme o 30 minut později, na dálnici je nehoda, stojíme v koloně.“
Nevím
Pokud si nejste jistí, zda téma vyžaduje dialog, doporučujeme ho v těchto případech:
- Významné záležitosti dítěte podle § 877 odst. 2 občanského zákoníku – jiné než běžné léčebné a obdobné zákroky, určení místa bydliště, volba vzdělání nebo pracovního uplatnění dítěte.
- Pokud téma vyžaduje rozhodnutí, jehož dopad přesahuje hranice domácnosti jednoho rodiče. Příkladem může být rozhodování o zájmové, např. sportovní aktivitě. Ty mohou být spojeny i s rodičovskými povinnostmi jako je např. dopravování dítěte na zápasy, tréninky apod. Rozhodování o zájmové, např. sportovní aktivitě, nespadá sice přímo pod § 877, ale jedná se o strategické směřování dítěte – v takovém případě je dialog na místě.
Ano
Operativní záležitosti
Dítě je nemocné, potřeba zajistit něco ve vztahu k výuce ve škole… apod.
Stačí druhému zavolat, poslat e-mail…
Dokud jsou děti malé a jejich potřeby se rychle mění, je užitečné nastavit si telefonát pravidelně na určitý den a čas. Máte možnost rychle probrat, co vás zajímá nebo trápí.
Příklad: „Hanička má za 14 dní, když bude u Tebe, donést na Vv spadané listí, pomoz jí to splnit .“
„Honzík zvracel, byli jsem u doktorky, má mít týden dietu.”
Komplexní záležitosti
zdraví, vzdělávání…
Komunikujte tato témata osobně.
Jedná se totiž o strategické otázky vývoje dítěte a rozhodnutí o těchto záležitostech mají dlouhodobý dopad.
Příklad: „Anička má letos poslední možnost mít pojišťovnou hrazené očkování proti HPV. Tato vakcína má hodně pro i proti. Navrhuji, abychom oba zjistili co nejvíc informací a probrali to osobně.“
Jsou vaše vztahy s druhým rodičem příliš konfliktní?
Umocněná omluva a poděkování
Umocněná omluva
„Když uděláte něco, co druhý nečeká – omluvíte se – tak se stane něco úplně jiného. Přinutíte jej, aby opustil defenzivní režim a začal zrcadlit vaši pokoru a starost.“ Mark Goulston
Umět se omluvit a poděkovat patří k základním pravidlům slušného mezilidského chování. Rodiče v konfliktu často zapomínají, že svým chováním jdou dětem příkladem. Vytváří vzor, který dítě začne přebírat a kopírovat. Když se ani nepozdraví, nepoděkují nebo se nedokáží omluvit, vytváří špatný vzor. Učí své dítě neslušnému chování.
Situace rozchodu/rozvodu je emočně vypjatá. Citlivost každého kdo ji prožívá je vůči chování ostatních zvýšená. Vzory, které v této situaci dětem jako rodiče předáváte vnímají děti také se zvýšenou pozorností a berou ji jako nabídku standardního řešení mezilidských vztahů.
V emočně vypjaté situaci, kterou přináší konflikt nebo situace rozvodu/rozchodu rodičů, je dobré použít umocněnou omluvu nebo umocněné poděkování.
„Buďte laskaví vždy, když je to možné. Vždy je to možné.“ Dalajláma
Pokud máte starší děti, je dobré zvážit, jestli umocněné poděkování za to, jak situaci zvládají a umocněná omluva za to, že jste změnili jejich svět, není na místě a z vaší strany možná. Když to budete myslet upřímně a po poděkování a omluvě se rozhodnete dětem naslouchat, možná budete překvapeni, jak se vám váš puberťák/puberťačka otevře.
Technika přímých otázek
Technika přímých otázek – vyplnění prázdných míst
„Kouzlo techniky „vyplňte prázdná místa” spočívá v tom, že lidem neříkáte, co chtějí, ani se jich na to neptáte, ale přimějete je, aby vám sami řekli, co potřebují.“ Mark Goulston
Pokud necháte druhého „vyplnit prázdná místa“, umožníte mu vyjádřit své potřeby, projevíte respekt a zájem.
Jak mohou takové otázky vypadat?
„Když chceš, aby Sofie měla digitální večerku v 19:00, je to proto, že…?“
Jen pozor na váš tón hlasu. Pokud otázku položíte nevhodným tónem, může vyznít jako pohrdání a vysmívání.
Poslechněte si to sami (zkontrolujte, zda máte na vašem zařízení zapnutý zvuk):
Takto ANO
Takto NE
Udělali jste chybu?
Udělali jste chybu?
Počítejte s nezdarem – učíte se, měníte léta zažité vzorce komunikace, budete zapomínat, co jste se naučili a budete to muset zkoušet znovu a znovu. I když uděláte všechno správně, nemusí se to na začátku hned dařit. Byli jste nebo jste v konfliktu, jsou tu křivdy a zranění, ochotu naslouchat si a porozumět budete nejprve hledat. Platí ale to, že co chcete dostávat, musíte sami začít dávat. Trpělivě, ale konzistentně.
Neobviňujte se.
Zkuste místo toho následující cvičení:
Jak pracovat s nezdarem
1. Kdybych to měl/a udělat znovu, tak to, co bych udělal/a jinak je, že:
2. Udělal/a bych to jinak, protože:
4. Dobrá duše*, která bude hlídat, jestli to plním, je:
Chyby - cenné lekce, které nám pomáhají růst a rozvíjet se:
Chyby nám poskytují jedinečnou příležitost k učení. Když něco pokazíme, nepovede se nám to, můžeme analyzovat, co se stalo, a najít lepší způsob, jak to udělat příště.
To co nazýváme chybou je obvykle jedním z mnoha řešení, které jsme vyzkoušeli a které se později ukázalo jako ne zcela vhodné. Nic ale není černobílé, a tak i tato zkušenost a uvědomění si, že to není to správné řešení, nás posouvá dopředu a umožňuje nám zkoumat, jestli alespoň něco z toho, co jsme vyzkoušeli, nemůže být užitečné a potřebné při hledání toho vhodného řešení.
„Jsi neschopný rodič a já mám právo tě poučit.“
Svou domněnku, že u druhého rodiče brzdí dítě nohama navíc stavím jako fakt, aniž bych si to ověřil/a.
Rodiče by měli mít rovnocenné postavení. Nevyžádané rady narušují tuto rovnováhu a staví jednoho rodiče do nadřazené pozice.
Otázka „Co myslíš“, „Jaký je tvůj názor“ vyjadřuje partnerský přístup k druhému a povzbuzuje ke komunikaci. Svůj názor můžu vyjádřit způsobem, ze kterého je jasné, že jde o můj subjektivní názor, nikoli o objektivní fakt.
„Štve mě, že si jedeš na dovolenou s jiným chlapem / jinou ženskou a ještě u toho bude naše dítě. Ještě jsem se přes náš rozchod nepřenesl/a.“
Jde o porušení partnerského přístupu. Dávám druhému najevo, že ho moc dobře znám a vím, proč navrhuje to, co navrhuje. Takové domněnky se navíc u rozvedených rodičů zakládají na zraněních a negativních zkušenostech, takže staví druhého do negativního světla bez ohledu na to, jaké jsou jeho skutečné důvody. I když můžu mít někdy dokonce pravdu, pro udržení korektního vztahu je důležité nechat si své domněnky pro sebe a druhému sdělit jen to, zda jeho návrhy přijímám nebo ne.
„Jsi naprosto neschopný/á a nedá se s tebou spolupracovat.“
Pokud druhému člověku sděluji, že je naprosto k ničemu, odrazuji ho od toho, aby se snažil něco zlepšit. Člověk, který se cítí být zadupaný do země, má pocit, že nemá cenu se snažit, protože svůj názor na něj stejně nezměním. Místo toho je vhodné poukázat na porušení konkrétní dohody a nepaušalizovat.
„Snažím se z tebe vymámit informace, které mě zajímají, ale nemám na ně nárok a zastírám to potřebou bezpečí.“
Komunikace musí být bezpečná, jestliže má dobře sloužit potřebám dětí i rodičů. Pokud mi druhý rodič s důvěrou odpoví na můj dotaz, i když nemusí, nesmím to za žádných okolností otočit proti němu, jinak už nikdy tak sdílný nebude a dítě na tom bude bité. Mít méně informací o soukromém životě bývalých partnerů je lepší, protože čím víc toho rodiče vědí, tím více se otevírají stará zranění. Pokud rodiče jedou s dětmi do zahraničí, měli by sdílet jen informace o destinaci, letovisku a způsobu přepravy. Nadbytečné informace zvyšují riziko konfliktu.
„Jsem bezradný/á, nedokážu unést, že jsou naše děti nemocné a navrhnout něco ke zlepšení. Proto to hodím na tvoje bedra a myslím si, že jsem z obliga.“
Svalování viny za zdraví dětí je přímo dvojitý šotek. Příčiny onemocnění dětí nelze jednoduše určit. Většina nemocí má nějakou inkubační dobu. Tím, že označím druhého rodiče jako viníka, stavím sama/sám sebe do role odborníka, který má patent na určení příčiny nemoci a dávám najevo, že se necítím být součástí tohoto problému. Odpovědnost za to, jak děti prospívají, mají oba rodiče společně a nerozdílně. Potíže dětí většinou nesouvisí s tím, co se děje u jednoho nebo u druhého rodiče, ale s tím, jaký vztah mají rodiče mezi sebou.
„Když jsme se rozcházeli, očekával/a jsem, že bude vše při starém a budu s dětmi tak, jak jsem byl/ a zvyklý/á. Jsem teď zaskočený/á z toho, že se o ně mám dělit.“
Rozchod rodičů vyžaduje projednání dosavadních způsobů fungování rodiny. Když rodiče žijí spolu, kopou oba za jeden tým. Nezáleží na tom, kdo víc vydělává a kdo víc pečuje o děti, jejich zásluhy jsou společné. Po rozchodu už to neplatí. Zpravidla se každý musí postarat o svou existenci a děti potřebují, aby jim byli oba rodiče k dispozici a rozvíjeli s nimi vztah.
„Jsem rigidní a nechci ti vyhovět.“
V rodinných vztazích je zapotřebí vstřícnost a vzájemné vyhovění si, kdykoli to je možné a přináší to užitek. Rozsudek je tu, aby stanovil mantinely, ne aby se dodržoval otrocky na úkor dítěte. Je zapotřebí hlídat si, aby vstřícnost byla vzájemná, ve zdravých vztazích by neměl vyhovovat druhému stále jen jeden.
„Jsem ve vleku nového partnera/partnerky a nejsem moc ohleduplný/á a taktní vůči rodiči svého dítěte.“
Je obtížné najít shodu mezi dvěma rodiči, kteří spolu nežijí a dělí se o péči. Vtahovat do jednání zájmy nového partnera/partnerky je nerozumné a může to zcela zablokovat jednání. Obzvláště citlivé jsou situace, když se nový partner/partnerka objevil/a v době, kdy ještě rodiče tvořili pár. Naprosto nevhodné je jednání, při kterém se na něčem s druhým rodičem dohodnu a poté, po poradě s novým partnerem od všeho odstoupím. Za naprosté no-go je považováno vytváření koalice tím, že se pod e-maily druhému rodiči podepisuji společně s novým partnerem/partnerkou nebo používám zájmeno „my“, když mluvím jako otec/matka.
„Myslím si, že vím nejlépe, co moje děti potřebují a musím je před tebou chránit.“
Naprosto ignoruji fakt, že v životě dětí jsou i další osoby, které moje děti dobře znají a mají je rády. Je to nejen druhý rodič, ale třeba také učitel, trenér, prarodiče. Stavím svůj názor nad ostatní a zarážím klín mezi děti a druhého rodiče.
„Útočím na tebe, ale tvářím se, že jde o humor.“
Vztahy bývalých partnerů jsou zpravidla křehké. Ironii unese možná vztah dvou přátel, kteří jsou si jisti, že je to myšleno v dobrém. Když proti sobe ironii použijí bývalí partneři, riskují, že to bude jitřit stará zranění.
Umocněná omluva
„Když uděláte něco, co druhý nečeká – omluvíte se – tak se stane něco úplně jiného. Přinutíte jej, aby opustil defenzivní režim a začal zrcadlit vaši pokoru a starost.“ Mark Goulston
Umocněnou omluvou dáváte najevo, že:
- přebíráte odpovědnost za své činy,
- se zavazujete k tomu, že některé chyby už nebudete dělat,
- chcete být vůči druhým laskaví.
Místo toho, aby druhá strana odporovala, bude spíše ochotna vám začít naslouchat.
Jak může vypadat umocněná omluva?
Příklad/y konkrétních umocněných omluv
Umocněné poděkování
Umocněné poděkování způsobí, že člověk, který pro vás něco udělal, bude mít radost z toho, že to udělal a bude v tom chtít pokračovat.
Jak na to?
- Poděkujte osobě za konkrétní věc, kterou pro vás udělala. (Může to být i něco, co osoba neudělala, protože věděla, že by vás to poškodilo.)
- Projevte uznání za snahu, kterou musela osoba vyvinout, aby vám pomohla, například slovy: „Vím, že jsi nemusel/a…“ nebo „Vím, že jsi udělal/a všechno proto, abys…“.
- Řekněte osobě, co to pro vás znamená a jak moc vám to pomohlo.
Jak může vypadat umocněné poděkování?
Táta Pavel hovoří se svým 14letým synem Petrem: „Péťo, můžu s tebou na chvíli mluvit? Máš chvilku čas?“
Petr: „Jo, v pohodě.“
Pavel: „Chtěl jsem ti poděkovat za to, že jsi byl ochotný jet na společný výlet i když vím, že se ti vůbec nechtělo.“
Petr: „V pohodě, zas tak strašný to nebylo.“
Pavel: „Jsem si jistý, že ses musel hodně přemlouvat a vím, že jsi to udělal hlavně proto, aby Franta taky jel. Byl na vážkách a ty jsi ho v jeho rozhodnutí podpořil, když ses rychle a jednoznačně rozhodl. Určitě to pro tebe nebylo jednoduché.“
Petr: „To je v pohodě, Franta by se nakonec rozhodl i sám a jel by.“
Pavel: „To si nemyslím. Je to tvoje zásluha a navíc ses rozhodl věnovat mně i jemu svůj čas. Za to jsem ti opravdu vděčný
a vážím si toho. Rád bych, abys to věděl.“Petr: „Cajk.“
