* Kliknutím na dotaz se dostanete k informacím, které Vás zajímají.
Pět nejčastějších otázek rodičů ohledně rozvodu
Rodiče se také ptají:
Právní aspekty - péče, výživné
Děti a rozvod/rozchod
Emoce a psychika
Nový/á partner/ka, širší rodina a přátelé
Komunikace s druhým rodičem
Nejčastější mýty / omyly / nejasnosti
Střídavá péče
Asi nejvíce emocí vzbuzuje a nejvíce opředená mýty či ne/polopravdami je střídavá péče. Více se samotné střídavé péči věnujeme v jiných částech webu. Níže jsou uvedeny některé z nejčastějších mýtů kolem střídavé péče, ať už se jedná o mýty týkající se dopadů střídavé péče na děti, (ne)prospívání dětí ve střídavé péči, (ne)vhodnosti střídavé péče pro děti určitého věku apod.
Střídavá péče je dnes již ve vyspělých zemích na ústupu (Švédsko).
Toto tvrzení lze občas zaslechnout z úst OSPOD či zainteresovaných odborníků. Není ale jasné, z čeho to odvozují, protože statisticky je patrné, že rozsah sdíleného rodičovství má tendenci stále narůstat. (Hakovirta et.al 2023). Výskyt sdíleného rodičovství po rozvodu není výsledkem krátkodobého módního trendu, ani rodičovského sobectví, ale dlouhodobých trendů ve vývoji rodin. Na jedné straně je akceptace vlastní (i opakované) volby partnera, na druhé straně rostoucí závazek rodičovství. Dalšími posilujícími trendy jsou také vyrovnávání rolí mužů a žen a posun rodičovství do vyššího věku. Výsledkem je tedy stále rostoucí význam a poptávka po řešení dilematu, kdy partnerství nemůže přetrvat, ale rodičovství musí.
Častější svěřování dětí do střídavé péče rodičů v současnosti souvisí také s proměnnou rolí mužů a žen. Rodičovství se z výhradně ženské záležitosti stává sice pomalu, ale čím dál zřetelněji sdílenou praxí. Nicméně na rodičovské dovolené jsou stále téměř výhradně ženy a stále je rodičovství silně spojeno s ženskou rolí a identitou. Proto i matky, které podporují střídavou péči a styk otce s dětmi, slýchají po rozvodu výtky, že si nechaly děti vzít. Čím tradičnější je nastavení rolí mužů a žen ve společnosti, tím obtížněji se překonávají předsudky. Platí to nejen pro muže, kteří se cítí diskriminováni, ale i pro ženy, od nichž se očekává naplnění mateřské role. Konflikty vznikající v době rozvodu tak často odrážejí spíše nekonzistenci současného vývoje rodových rolí, než osobní averze. Na jedné straně jsou společenská očekávání rovného přístupu k dětem, na druhé straně je břímě rodičovství stále nerovnoměrné.
Zdroje
Hakovirta, M., Meyer, D. R., Salin, M., Lindroos, E., & Haapanen, M. (2023). Joint physical custody of children in Europe: A growing phenomenon. Demographic Research, 49, 479–492. https://doi.org/10.4054/DemRes.2023.49.18
Střídavá péče je vhodná jen tam, kde rodiče nejsou v konfliktu a dokážou se dohodnout.
Konflikt v období rozchodu je velmi různorodý a mnohovrstevný jev. Někdo je v konfliktu kvůli zhrzené lásce, jiný kvůli majetku a další kvůli omezenému přístupu k dětem. Je tedy nutné zvážit, jaké vrstvy konflikt obsahuje a co je jádrem či příčinou. Některé typy konfliktu mohou být střídavou péčí vyřešeny, jiné ji činí nesmyslnou. Zároveň je třeba říci, že obraz rozpadu partnerství sdílený veřejností, vytvářený médii či populárními odborníky akcentuje konflikt, ačkoli jeho síla ve většině případů není zásadní. Práce Höhne a Paloncyové (ref.) ukazuje, že většina řízení u soudu končí dohodou, jiné výzkumy ze zahraničí ukazují, že konflikt je u většiny párů přechodným stavem a časem odezní. Ukazuje se, že míra konfliktu u „průměrného“ rozchodu není natolik negativním faktorem, aby převážila přínosy širokého kontaktu dítěte s oběma rodiči. Teprve v silně konfliktních párech (a pakliže zdrojem konfliktu je něco jiného než právě např. omezený přístup k dítěti) je na místě úvaha o vyloučení střídavé péče.
Zdroje
Mahrer, N. E., O’Hara, K. L., Sandler, I. N., & Wolchik, S. A. (2018). Does Shared Parenting Help or Hurt Children in High-Conflict Divorced Families? Journal of Divorce & Remarriage, 59(4), Article 4. https://doi.org/10.1080/10502556.2018.1454200
Střídavá péče není vhodná pro malé děti předškolního věku.
Obecně vzato, rozsáhlý výzkum v zahraničí neukazuje, že by některá období dětství vylučovala péči obou rodičů po rozchodu. Naopak, ve výzkumu se ukazuje, že malé děti předškolního věku jsou v období, kdy se na režim střídání adaptují relativně nejsnáze. Školkové dítě není zatíženo tolika povinnostmi a organizačními starostmi (např. učebnice) a nemá ještě tak silně individualizované potřeby (např. konkrétní šatník v konkrétní domácnosti).
Zdroje
Fabricius, W. V., & Suh, G. W. (2017). Should infants and toddlers have frequent overnight parenting time with fathers? The policy debate and new data. Psychology, Public Policy, and Law, 23(1), 68–84. https://doi.org/10.1037/law0000108
Střídavá péče nepřichází v úvahu u kojenců a batolat.
Relativně nejméně zmapované jsou důsledky pro děti v nejranějším kojeneckém a batolecím věku, pro které zatím nejsou jasné výsledky a najdeme studie hovořící i pro i proti režimu střídání. Pokud tedy někdo tvrdí, že vhodná není a nebo tvrdí pravý opak, v obou případech nejde o tvrzení založené na znalosti výzkumů. Světová produkce je v tomto ohledu zatím nejednoznačná a přináší smíšené výsledky. (Ostatně uvědomme si, jak náročné musí být shromáždit dostatečně reprezentativní vzorek rodičů praktikujících střídání kojence či batolete, vyloučit selekci např. méně konfliktní situací rozvodu a důkladně prozkoumat možné dlouhodobé dopady daného uspořádání). Problematickým aspektem však je možnost pozdějšího navázání vztahu s nerezidenčním rodičem. Pokud mají v pozdějším životě dítěte figurovat oba rodiče, je vhodné zvážit, jak zabezpečit kontakt i v raném věku. Více k tématu v textu: Uspořádání péče o děti po rozvodu/rozchodu ve věku 0–3 let zahrnujícího přespávání dítěte u obou rodičů.
Zdroje
Fabricius, W. V., & Suh, G. W. (2017). Should infants and toddlers have frequent overnight parenting time with fathers? The policy debate and new data. Psychology, Public Policy, and Law, 23(1), 68–84. https://doi.org/10.1037/law0000108
Starší děti se režimu střídání domácností lépe přizpůsobí.
Z kvalitativních rozhovorů s dětmi i rodiči v rámci dvou českých výzkumů plyne, že spíše ne. Starší děti – myšleno přibližně po 15. roce již mají velmi mnoho individuálních potřeb spojených s hmotným zázemím a uspořádáním domácnosti, které mohou režim střídání komplikovat. Zároveň je ve vyšším věku silnější emoční odezva a možnost vymezení vůči jednomu či oběma rodičům, nebo naopak silnější solidarita s nimi. Obecně se zdá, že s vyšším věkem spíše u dětí roste význam překážek vůči režimu střídání, nicméně také roste význam kontaktu s oběma rodiči. Je to tedy situace, kdy na obou stranách stojí relativně nejtěžší překážky a relativně největší přínosy.
Zdroje
Fučík, P. (2020). Public Attitudes Toward Shared Custody: The Czech Republic. In D. Mortelmans (Ed.), Divorce in Europe: New Insights in Trends, Causes and Consequences of Relation Break-ups (pp. 253–270). Springer International Publishing. https://doi.org/10.1007/978-3-030-25838-2_12
Höhne, S., Barvíková, J., Křečková-Tůmová, N., Paloncyová, J., & Frömmelová, T. (2024). Dítě v rodičovském konfliktu. II., Rodičovství před a po rozchodu (1. vydání). RILSA.
Děti, které mají po rozvodu/rozchodu rodičů stabilitu jednoho domova svěřením do péče jednoho z nich, jsou na tom celkově lépe.
Stabilita je častým klíčovým slovem různých úvah o uspořádání péče. Pokud se zamyslíme hlouběji nad jejím významem, je zřejmé, že žádný model porozvodového uspořádání neznamená automaticky stabilitu a že stabilita sama o sobě není hodnotou. Péče jednoho rodiče, který se stěhuje zpět do svého rodného města, rodina matky s novým partnerem a dvěma novými sourozenci nebo domácnost sužovaná finančními a sociálními problémy po rozvodu nepředstavují o nic stabilnější prostředí, než střídání dítěte mezi dvěma domácnostmi. Výzkumné studie pak naznačují, že děti v modelu střídavé péče často prokazují lepší výsledky v oblasti sociálních dovedností, školního výkonu a nižší míry psychologických a behaviorálních problémů ve srovnání s dětmi, které žijí pouze s jedním rodičem. A model sdíleného rodičovství může naopak přispívat k pocitu stability a bezpečí, jelikož děti nejsou nuceny zvolit mezi rodiči a mohou mít blízký vztah s oběma.
Zdroje
Braver, S. L., & Votruba, A. M. (2018). Does Joint Physical Custody “Cause” Children’s Better Outcomes? Journal of Divorce & Remarriage, 59(5), Article 5. https://doi.org/10.1080/10502556.2018.1454203
Steinbach, A. (2019). Children’s and Parents’ Well‐Being in Joint Physical Custody: A Literature Review. Family Process, 58(2), 353–369. https://doi.org/10.1111/famp.12372
Steinbach, A., & Augustijn, L. (2022). Children’s well-being in sole and joint physical custody families. Journal of Family Psychology, 36(2), 301–311. https://doi.org/10.1037/fam0000875
Dvojí řád a dvojí pravidla v domácnostech vytvářejí v dětech zmatek a pocit vykořenění.
V prvé řadě je třeba říci, že pokud by takto fungovala většina případů střídavé péče, musely by dosud realizované výzkumy nalézt její negativní důsledky. To se však neděje a spíše se nalézají výsledky pozitivní. Každý člověk si vytváří repertoáry velmi různorodého chování v různých kontextech. Různorodost pravidel interakce s různými lidmi je základní jev světa, jež si dítě osvojuje od raného věku. Vnímá nutnost jiného přístupu k rodičům, prarodičům, vrstevníkům, později učitelům, dospělým obecně atd. I v rámci úplných rodin je role matky a otce často diferencovaná. Wifi u otce neomezeně a u matky dvě hodiny denně není potíž pochopit, stejně jako že mobil ve škole nepoužívám a mimo školu ano. Problémem se rozdílnost stává teprve tehdy, pokud vytváří neřešitelná dilemata a je využita jako nástroj boje.
Střídání dětí v domácnostech rodičů dětem ubližuje.
Někdy je slyšet názor, že střídání dětí v domácnostech rodičů dělá z dětí batůžkáře, kteří v důsledku střídání mezi rodiči nemají jeden stabilní domov. Pojem domova je tak spojen zejména s prostorem – bytem či domem, ve kterém žijí. Nepředstavitelné pak je, že by se tyto domovy měly střídat. Definice domova u dětí ve střídavé péči však primárně nesouvisí s věcmi či místem, ale s lidmi, se kterými dítě žije, kteří o něho pečují, dávají mu pocit bezpečí, lásky a přijetí. Za stabilní domov pak děti považují místo, kde mohou rozvíjet vztahy s osobami blízkými – zejména rodiči díky jejich fyzické a emoční dostupnosti. Spíše než místo, kde mají své věci. Zároveň je ale vhodné, aby dětem i po rozchodu rodičů zůstalo z jejich dosavadního života zachováno co nejvíce jistot – škola, kamarádi, kroužky.
Rovnoměrné zapojení rodičů do péče je způsob, jak se vyhnout placení výživného.
Často panuje mýtus, že v případě, že se oba rodiče do péče zapojují stejnou měrou, neurčuje. Takto postupuje určitá část soudů, ale pouze za podmínky, že příjmy/životní úrovně rodičů jsou obdobné a rodiče se takto dohodnou. Pokud však k dohodě rodičů nedojde, stanoví soud až na výjimky výživné každému z rodičů ke každému z dětí. Rodiče pak mají povinnost si toto výživné vzájemně hradit.
Vyživovací povinnost rodičů k dětem není dle ustanovení § 859 občanského zákoníku součástí rodičovské odpovědnosti. To znamená, že i rodič, kterému je rodičovská odpovědnost pozastavena, je v ní omezen či zbaven, má stále vyživovací povinnost k dítěti. Každý rodič je tak povinen na výživu svého nezletilého/nezaopatřeného dítěte přispívat dle dohody rodičů či rozhodnutí soudu.
Nehrazení výživného je trestným činem zanedbání povinné výživy. V § 196 trestního zákoníku je uvedeno, že kdo neplní, byť i z nedbalosti, svou zákonnou povinnost vyživovat nebo zaopatřovat jiného po dobu delší než čtyři měsíce a vydá tak oprávněnou osobu nebezpečí nouze, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta. Hrazení výživného nemůže být podmiňováno realizací kontaktů rodiče s dítětem, vůči němuž vyživovací povinnost rodič má. Pokud rodič nehradí výživné v soudem stanovené výši, vystavuje se kromě riziku trestního stíhání i riziku, že toto výživné bude exekučně vymáháno.
Rodičovská odpovědnost
Rodičovskou odpovědnost mají oba rodiče a to i po rozvodu/rozchodu, bez ohledu na to jakým způsobem po rozvodu/rozchodu o společné dítě pečují. Zasahovat do rodičovské odpovědnosti může pouze soud. Ten může danému rodiči rodičovskou odpovědnost omezit, pozastavit nebo může daného rodiče rodičovské odpovědnosti zbavit. Jde o významný zásah do práv jednotlivce a děje se tak na základě závažných důvodů.
Pokud o dítě pečuje převážně jeden rodič, tak druhý rodič nemá právo zasahovat do výchovy společného dítěte.
Rozdělení péče o dítě nemá vliv na rozsah rodičovské odpovědnosti. Zbavit rodiče či omezit v rodičovské odpovědnosti může jen soud. V praxi to znamená, že oba rodiče mají i po rozchodu vůči dítěti povinnosti a práva vyplývající z rodičovské odpovědnosti. Rodič, který pečuje v menším rozsahu, je omezen pouze v tom, že má k výchovnému vlivu na dítě menší časový prostor. Tento rodič je však nadále oprávněn požadovat po druhém rodiči spolupráci a informace o důležitých záležitostech týkajících se společného dítěte, jako informace o zdravotním stavu dítěte, školním prospěchu i chování mimo školu. Sdělování všeho podstatného, co se týká dítěte a jeho zájmů, je pak vzájemnou povinností obou rodičů.
Pokud o dítě pečuje převážně jeden rodič, může se s ním odstěhovat dle svého uvážení a druhý rodič to nemůže nijak ovlivnit.
V souvislosti s rozpadem soužití řeší rodiče nejen otázku, s kým bude dítě do budoucna bydlet, ale i otázku místa bydliště, tedy kde bude dítě po rozchodu rodičů bydlet. Za místo bydliště je považováno místo, kde se dítě zdržovalo do doby rozpadu soužití, a to zpravidla na základě dohody rodičů. Je to místo, kde má dítě rodinné a sociální vazby – zejména kde navštěvuje školská zařízení, mimoškolní aktivity, žije zde jeho rodina, kamarádi, má zde ošetřujícího lékaře. S ohledem na to, že určení místa bydliště je záležitostí pro dítě významnou, nelze zásadní změnu bydliště učinit jednostranným rozhodnutím rodiče, ale je potřeba souhlas obou rodičů či přivolení soudu. Za zásadní (významnou) změnu bydliště je pak považována taková změna místa, která s sebou nese změnu rodinných a sociálních vazeb.
Má každý z rodičů právo vědět, jak a s kým tráví dítě čas u druhého rodiče?
Každý z rodičů, který je nositelem rodičovské odpovědnosti, je sám plně odpovědný za to, kde, s kým a jakým způsobem bude dítě trávit čas v době, kdy o něho pečuje. Aktuálně nepečující rodič si nemůže podmiňovat realizaci kontaktů druhého rodiče s dítětem určováním a kontrolou podmínek těchto kontaktů (přítomností nebo nepřítomností osob, určením míst, aktivit…). Stejně tak nemůže pod různými záminkami bezdůvodně zasahovat do času rodiče stráveného s dítětem např. telefonickými hovory, plánováním pro dítě lákavých aktivit na tento čas…
Návštěva školských zařízení
Vzdělání dítěte, tedy návštěva školských zařízení, spadá do záležitostí pro dítě významných. Rodiče jsou z titulu rodičovské odpovědnosti povinni řešit tyto záležitosti dítěte a rozhodovat o nich ve vzájemné shodě.
Mám právo na informace o dítěti ze školských zařízení, přesto že si to druhý rodič nepřeje?
Školská zařízení, stejně jako např. poskytovatelé zdravotní péče, nemohou rodiči, který má plnou rodičovskou odpovědnost, odmítnout poskytnout informace o jejich dítěti. Nic na tom nemění skutečnost, že o dítě převážně pečuje druhý rodič. Rodiče mají nejen právo na informace o dítěti, ale předpokládá se, že budou projevovat zájem o prospěch a chování dítěte. Povinnost informovat se o podstatných věcech týkající se společného dítěte pak mají i rodiče vůči sobě navzájem.
Může rodič dítěte zakázat druhému rodiči účast na školní akci?
Žádný z rodičů nemá jakékoliv oprávnění bránit druhému rodiči, který je nositelem plné rodičovské odpovědnosti, v účasti na školských aktivitách dítěte, které jsou přístupné rodičům a dalším blízkým osobám dítěte.
Na druhou stranu je pouze na rodičích, případně dalších osobách, jak se budou chovat v situacích, kdy se budou společně aktivit dítěte účastnit. Měli by mít na paměti, že to jsou pro dítě jedny z mála chvil, kdy si může užívat jejich přítomnost společně. Je velmi důležité, aby dítě nevystavovali konfliktu loajality a zdrželi se všech projevů nepřátelství – nejen hádek, ale i záměrné nekomunikace a ignorování se.
Může si druhý rodič vyzvednout dítě ze školského zařízení kdykoliv, i když ho aktuálně nemá v péči?
Přestože rozsudkem, kterým soud upravil podmínky péče o dítě, není rodič omezen na rodičovské odpovědnosti, jsou tímto rodiče omezeni na době, kterou jsou oprávněni o dítě pečovat. Pravomocný rozsudek soudu o úpravě péče je závazný a jako takový by měl být dodržován. Školská zařízení jsou pak metodickými pokyny vedena v případech, že jsou s rozsudkem soudu o úpravě poměrů dítěte seznámena, k jejich dodržování.
V praxi to znamená, že mohou rodiči, jehož kontakt s dítětem, respektive péče je vymezena soudním rozhodnutím, dítě vydat jen v době určené soudem, popř. v době, na které se rodiče dohodli. Na druhou stranu ale školská zařízení nemohou rodiče omezit v jeho rodičovské odpovědnosti a v oprávněních z ní vyplývajících. Pokud tedy rodič dítě ve školském zařízení navštíví s úmyslem s ním hovořit, jsou mu školská zařízení povinna hovor na půdě školky/školy umožnit za předpokladu, že to nenarušuje výuku. Na druhou stranu by měl rodič přemýšlet nad tím, jak je jeho návštěva ve školském zařízení vnímání samotným dítětem a jaké to má dopady na jeho prožívání, případně i vztah s rodičem.
Kontakt dítěte s rodičem
Kontakt s oběma rodiči je základní potřebou a právem dítěte. Dítě potřebuje mít možnost rozvíjet vztahy s oběma svými rodiči. Vztahy se budují prostřednictvím společně tráveného času.
Může být rodič, který nemá aktuálně dítě ve své péči, s dítětem v kontaktu (telefonicky, video-hovor, e-mail aj.)?
Dítě má právo na kontakt s oběma rodiči. Realizací tohoto práva se naplňuje základní potřeba dítěte mít a rozvíjet vztahy s oběma rodiči prostřednictvím jejich fyzické a emoční dostupnosti.
Rodič, který má dítě aktuálně v péči, je povinen kontakt dítěte s druhým rodičem umožnit.
Kontakt dítěte s rodičem může mít různé formy – osobní, který je nenahraditelný zejména u malých dětí, či prostřednictvím telekomunikačních prostředků (telefon, video-hovor, e-mail…), který může doplňovat osobní kontakt. Může být realizován s různou intenzitou, dle aktuální situace dítěte i rodičů. Obecně lze konstatovat, že čím menší dítě je, tím kratší by měl být interval, po který dítě nebude s druhým rodičem v kontaktu.
Participace dětí - právo dítěte rozhodovat
Každé dítě má právo vyjádřit svůj názor a přání. Participace dítěte v rozvodové situaci by měla především znamenat poskytnutí dítěti vhodnou formou (s ohledem na jeho věk a rozumovou vyspělost) dostatek srozumitelných informací a to jak ze strany rodičů, tak i prostřednictvím kolizního opatrovníka a soudu.
Může dítě rozhodnout, u koho z rodičů chce žít?
Dítě má právo (nikoliv) povinnost vyjadřovat svůj názor, říkat, co si myslí a co potřebuje.
Dítě má tedy právo se vyjádřit a neexistuje žádný věkový limit pro právo dítěte na vyjádření vlastního názoru. Soud je povinen tomuto názoru věnovat patřičnou pozornost a při svém rozhodování jej zohlednit.
Neznamená to ale, že tento názor musí bez výhrad akceptovat a rozhodnout vždy v souladu s přáním dítěte.
Ústavní soud v této věci konstatuje, že čím starší dítě je, tím větší má jeho názor váhu. Patnáctiletý teenager je schopen jednoznačně a srozumitelně vyjádřit své názory a přání, verbální (slovní) vyjádření názoru tříletého dítěte nemusí být tak směrodatné. Výslovně vyjádřený názor dítěte je vždy třeba hodnotit s přihlédnutím k jeho věku, rozumové vyspělosti i možnosti jeho manipulace ze strany jednoho nebo obou rodičů.
Dítě by nikdy nemělo cítit odpovědnost za rozhodnutí, rozhoduje vždy soud a to v souladu s nejlepším zájmem dítěte, což může někdy znamenat, i proti přání dítěte.
Odborná pomoc pro dítě
Každé dítě má právo vyjádřit svůj názor a přání. Participace dítěte v rozvodové situaci by měla především znamenat poskytnutí dítěti vhodnou formou (s ohledem na jeho věk a rozumovou vyspělost) dostatek srozumitelných informací a to jak ze strany rodičů, tak i prostřednictvím kolizního opatrovníka a soudu.
Musí souhlasit oba rodiče s tím, že dítě navštíví psychologa, terapeuta nebo stačí jeden?
Poskytnutí odborné pomoci nezletilému dítěti není ze zákona vázáno na souhlas druhého rodiče a její poskytnutí nelze podmiňovat souhlasem obou rodičů.
Nejedná se totiž o věc pro dítě významnou, kde by rodič potřeboval souhlas druhého rodiče. Za významnou záležitost se ve smyslu § 877 odst. 2 občanského zákoníku považují zejména nikoliv běžné lékařské zákroky, určení místa bydliště, volba vzdělávacího zařízení či pracovního uplatnění dítěte.
Zajištění souhlasu nebo informování druhého rodiče o využití odborné služby dítětem je ale věcí, kterou lze rodičům doporučit. A to z důvodu, aby se poskytnutí pomoci dítěti nestalo zdrojem dalšího konfliktu mezi rodiči nebo mezi rodičem a dítětem.
Rodiče by také měli zvážit přizvání druhého rodiče ke spolupráci. Zapojení obou rodičů do řešení obtíží svého dítěte by mělo být samozřejmostí. Na osloveném rodiči pak je, jestli možnost zapojit se, využije.
