„Bez práce nejsou koláče.“
To, jak dobře porozvodové / porozchodové rodičovství funguje, se odvíjí od toho, zda se rodičům podaří nalézt způsoby, jak spolu efektivně komunikovat o záležitostech společného dítěte. Většina rodičů se na péči o společné dítě po rozpadu vztahu dohodne. Někteří se ale mohou potýkat s obtížemi při realizaci dohody. Zaskočeni mohou být změnami, které vyplynou z aktuální situace. Užitečnou pomůckou tak může být rodičovský plán, který pomáhá konkretizovat, jak bude péče o společné dítě po rozvodu/rozchodu rodičů nadále vypadat. Jedná se o nástroj, který je v různých svých podobách široce dostupný v on-line prostředí, a to ať již na webových stránkách poskytovatelů odborné pomoci (neziskových organizací, mediátorů…) či institucí (soudů, orgánů sociálně-právní ochrany dětí) zapojených do řešení situací spojených s rozpadem soužití rodičů nezletilých dětí.
Nabízíme Vám Nástroj k sestavení rodičovského plánu (RP) ve dvou formách. Jako editovatelné PDF (lze vyplnit on-line nebo stáhnout) nebo jako WORD ke stažení. Dokument ve Wordu Vám umožní přizpůsobit si RP dle vašich potřeb. Můžete s ním pracovat jako se sdíleným dokumentem nebo si dokument vzájemně vyměňujte v režimu sledování změn. Dokument PDF můžete využít, pokud potřebujete upravit to nejzákladnější. Pokud se Vám daří spolupracovat, můžete ho vyplnit společně.
Úvod k tématu + rozcestník
Rodičovský plán se zabývá tématy týkajícími se faktického zajištění péče o děti po rozchodu rodičů. Některé z těchto témat jako bydliště dítěte, podíl každého z rodičů na péči nebo hrazení potřeb nezletilých dětí jsou nezbytnou součástí soudního rozhodnutí či soudem schválené dohody rodičů o péči a výživě. Domluvy o dalším – podílu jiných osob na péči o dítě, udržování kontaktů dítěte s osobami mu blízkými, zajištění jeho vzdělávání, mimoškolních aktivit, lékařské péče – nejsou zpravidla soudně upravovány, nicméně jsou rovněž nezbytným předpokladem prospívání dítěte.
Jednotlivé otázky rodičovského plánu se zaměřují na oblasti, které rodiče ve vztahu k dítěti aktuálně řeší nebo budou pravděpodobně v budoucnosti řešit. Při sestavování rodičovského plánu se rodiče učí, jak postupovat při domlouvání záležitostí společného dítěte. Zažívají dílčí úspěchy a získávají důvěru ve svoji schopnost se s druhým rodičem domluvit, naučí se přijímat a vyrovnávat se s neúspěchy, které domlouvání přirozeně provází. Práce na rodičovském plánu může také rodičům ukázat, že ačkoliv byli přesvědčeni, že se domluví, v konkrétní otázce se jim to nedaří. Na rodičích samotných pak je, zda budou řešit všechny body rodičovského plánu, nebo si vyberou jen ty, které považují za aktuální nebo sporné. Roli může hrát i to, zda vyplňují plán poprvé nebo se jedná o revizi toho stávajícího a soustředí se jen na body, kterých se změna týká.
Jako rodiče po rozvodu / rozchodu už jste se s rodičovský plánem možná setkali…
Slyšíte o rodičovském plánu poprvé?
Podívejte se, jaké má pro rodiče a děti výhody.
Nemáte rodičovský plán, ale chtěli byste?
Podívejte se, na co byste se při jeho sestavování měli zaměřit.
Máte rodičovský plán, ale došlo v současnosti k nějakým změnám?
Podívejte se, na co byste se při jeho sestavování měli zaměřit.
Výhody rodičovského plánu
Pokud rodičovský plán zatím nemáte, nevadí.
V čem konkrétně vám může pomoci?
Sestavujeme rodičovský plán
Při plánování budoucího života rodiny by se rodiče měli v první řadě zamyslet nad tím, kde a jak bude jejich dítě po rozchodu žít. Měli by přitom brát v potaz jeho dosavadní život. Je dobré dítěti zachovat co nejvíce z jeho původního života – školu, kroužky, kamarády, vztahy s blízkými osobami. Při plánování změn by se rodiče měli zamyslet i nad tím, jak dítě obecně zvládá změny (př. Bylo dítě na táboře? Jak se mu tam líbilo? Chodí spávat ke kamarádům? Zvládne změnu bydliště, školy?). Důležité je o plánovaných změnách s dětmi otevřeně hovořit, dát jim prostor sdělit svá přání a říct svůj názor na řešení situace. Pokud má dítě problémy se změnou prostředí nebo vydržet delší dobu bez jednoho z rodičů, neznamená to, že by do budoucna mělo být pouze s ním. Společným úkolem rodičů je vytvořit dítěti dva domovy – jeden u mámy a druhý u táty a podpořit dítě v postupné adaptaci na změny, které rozchod přinese.
Rodiče si musí být vědomi toho, že zásadně mění život svému dítěti. S vědomím, že dítě nemá možnost ovlivnit jejich rozhodnutí se rozejít, za vzniklou situaci nenese žádnou odpovědnost, nevybralo si ji, jen se musí nové situaci přizpůsobit, by měli být ohleduplní k jeho potřebám a stavět je před své potřeby a zájmy.
Jak vůbec s takovým plánem začít? Je vůbec správné, abyste ho jako rodiče vyplňovali sami? Odpovědi na typické otázky spojené s tvorbou rodičovského plánu najdete níže:
Co potřebujete vědět?
Můžeme si rodičovský plán jako rodiče sestavit sami?
Ano. Může se ale stát, že se vám to nebude dařit. Důvodem může být nedostatek informací, odlišné představy rodičů, konfliktní komunikace s druhým rodičem apod. Každopádně, pokud se Vám nedaří s druhým rodičem nalézt shodu, vyhledejte pomoc odborníků. Dnes je již dostatek služeb zaměřených na podporu rodičů při nastavování péče o děti po rozpadu jejich vztahu. Tyto služby vám mohou pomoci sestavit celý rodičovský plán či jen podpořit vaši dohodu o konkrétním tématu týkajícím se péče o dítě (např. volba školy, vyjednání volnočasových aktivit, podílení se rodičů na hmotném zabezpečení společného dítěte apod.).
Měli bychom rodičovský plán sestavovat společně s dětmi?
Je užitečné děti do plánování budoucího života zapojit. Míra a způsob zapojení dětí souvisí zejména s jejich věkem a mentální vyspělostí.
Děti by měly mít možnost říct rodičům svá přání a rodiče by měli tato přání ve svém rozhodování zohlednit. Dětem je potřeba „naslouchat, nikoliv je slepě poslouchat“.
Rodiče by na děti neměli přenášet odpovědnost za rozhodnutí, která náleží dospělým. Dítě by se nemělo stát arbitrem sporu rodičů. Stejně tak by nemělo být vystavováno nutnosti volby mezi mámou a tátou a jejich odlišným přáním.
Rodiče by měli myslet na to, že nejen oni sami, ale také jejich děti, se budou muset přizpůsobit podmínkám, které nastaví.
Je dodržování rodičovského plánu závazné?
Ano. Stejně jako jakákoliv dohoda či ujednání by ani ujednání v rodičovském plánu neměla být bezdůvodně porušována. Dodržování rodičovského plánu dává dětem i dospělým jistotu, předvídatelnost a eliminuje případné konflikty plynoucí z odlišných očekávání. Jeho dodržování je znakem zralosti rodičů. Může se stát, že aktuální situace přinese potřebu změny. K té by ale nemělo docházet jednostranně – měla by být výsledkem vyjednávání a dohody obou rodičů.
Rodičovský plán je závazek
Rodičovský plán představuje závazek (byť jen morální) učiněný před druhým rodičem a vůči němu a také před dítětem a vůči němu. Rodiče by měli dítěti vysvětlovat, k čemu se zavazují a co to pro něj bude znamenat v jeho každodenním životě.
Čím je dítě starší, tím více by ho rodiče měli zapojit do společného rozhodování o tom, jak bude život rodiny po rozvodu/rozchodu vypadat. Děti by měly být do tvorby variant při hledání řešení adekvátně zapojovány, vždy ale respektujícím a nezatěžujícím způsobem a také s vědomím toho, že rodiče jsou ti, kteří nesou odpovědnost a kteří nakonec rozhodnou, tj. ponesou za toto rozhodnutí odpovědnost.
Obecná doporučení
zdroj: Radim Pařík, flowee.cz
VYJEDNÁVÁNÍ o rodičovském plánu
Rozchod rodičů vytvoří v rodině tlustou čáru za tím, co bylo. Pocity ohrožení, paniky a frustrace vznikají, pokud není jasně pojmenováno, co bude dál. Není tedy užitečné nechávat, aby se věci po rozchodu rodičů spontánně a živelně vyvíjely samy. Je čas co nejdříve zahájit „mírová vyjednávání“ o péči o společné dítě.
Vyjednávání je o komunikaci, schopnosti empatie, o budování dlouhodobých vztahů k jiným lidem, o řešení konfliktů, o zvládání emocí. Předpokladem vyjednávání je, že se chcete jako rodiče skutečně dohodnout. Zároveň byste se měli snažit dosáhnout co nejlepší možné dohody pro oba.
Zeptejte se sebe sama:
Chtěl/a bych, aby se mnou druhý rodič vyjednával tak, jak jsem vyjednával/a já s ním?
Nehodnotíme, neodsuzujeme, nedomýšlíme se a nedomníváme se. Nedáváme nevyžádané rady. Jsme slušní, hlídáme si vlastní emoce, pracujeme s emocemi druhých, posloucháme
a snažíme se pochopit toho druhého. Zároveň myslete na to, že se nedá vyjednávat o pravdě, minulosti a hodnotách. Protože minulost nezměníme a pravdu, stejně jako hodnoty, má každý své.
BĚHEM sestavování rodičovského plánu mějte na paměti tato doporučení:
Přehled témat - témata řešená v rodičovském plánu
Otázek, na které s pomocí rodičovského plánu můžete po rozchodu/rozvodu najít odpovědi, je celá řada. Které to jsou?
Prioritní témata
Jsou nezbytným minimem, na kterých je potřeba se jako rodiče během rozvodu/rozchodu domluvit:
- Kdo a v jakém rozsahu bude nadále pečovat o společné dítě?
- Kdo, komu, kdy, jakým způsobem a v jaké výši bude platit na výživu společného dítěte, případně, jak se bude každý z rodičů podílet na hrazení potřeb dítěte?
V případě, že se jako rodiče nedohodnete, rozhoduje o těchto záležitostech soud:
Nastavení péče o děti
§ 907 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník stanoví, že dohodnou-li se na tom rodiče, soud rozhodne, že dítě zůstává v péči obou rodičů, aniž by určoval rozsah péče o dítě každého z nich. Nedohodnou-li se rodiče určí soud rozsah péče o dítě každého z rodičů, a to s uvážením zájmu dítěte.
Při vyplňování rodičovského plánu je užitečné soustředit se na nastavení péče v určitém časovém intervalu (týden, měsíc, rok). Při plánování je důležité myslet nejen na možnosti a přání rodičů, ale také na potřeby jejich dítěte vyplývající z různých okolností (jako věk dítěte, vzdálenosti míst bydlišť rodičů apod.). Pro Kristýnku a Jáchyma je důležité vědět, kdy se s rodiči uvidí během školního roku, prázdnin a svátků.
V návaznosti na dohodě o péči je dobré vzít v úvahu také tyto otázky:
S péčí také souvisí:
Je pravda, že střídání domácností rodičů dětem ubližuje?
Někdy je slyšet názor, že střídání domácností rodičů dělá z dětí batůžkáře, kteří v důsledku střídání nemají jeden stabilní domov. Pojem domova je tak spojen zejména s prostorem – bytem či domem, ve kterém žijí. Nepředstavitelné pak je, že by se tyto domovy měly střídat. Definice domova u dětí ve střídavé péči však primárně nesouvisí s věcmi či místem, ale s lidmi, se kterými dítě žije, kteří o něho pečují, dávají mu pocit bezpečí, lásky a přijetí. Za stabilní domov pak děti považují místo, kde mohou rozvíjet vztahy s osobami blízkými – zejména rodiči díky jejich fyzické a emoční dostupnosti. Spíše než místo, kde mají své věci. Zároveň je ale vhodné, aby dětem i po rozchodu rodičů zůstalo z jejich dosavadního života zachováno co nejvíce jistot – škola, kamarádi, kroužky.
Je pravda, že rovnoměrné zapojení rodičů do péče je způsob, jak se vyhnout placení alimentů?
Často panuje mýtus, že při rovnoměrném zapojení rodičů do péče se výživné neurčuje. To platí pouze v případě, že se na tom rodiče dohodnou. Zároveň musí být splněna podmínka, že majetkové a příjmové poměry rodičů jsou obdobné. Pokud však k dohodě rodičů nedojde, případně jsou majetkové a příjmové poměry každého rodiče výrazněji odlišné, stanoví soud výživné každému z rodičů ke každému z dětí. Rodiče pak mají povinnost si toto výživné vzájemně hradit.
Je pravda, že si rodiče s dítětem v době, kdy je u druhého rodiče, nesmí telefonovat?
Dítě má právo na kontakt s oběma rodiči. Realizací tohoto práva se naplňuje základní potřeba dítěte mít a rozvíjet vztahy s oběma rodiči prostřednictvím jejich fyzické a emoční dostupnosti. Rodič, který má dítě aktuálně v péči, je pak povinen kontakt dítěte s druhým rodičem umožnit. Udržování osobního i nepřímého styku s dítětem je součástí rodičovské odpovědnosti (§ 858 občanského zákoníku).
Kontakt dítěte s rodičem může mít různé formy – osobní, který je nenahraditelný zejména u malých dětí, či prostřednictvím telekomunikačních prostředků (telefon, video-hovor, e-mail…), který může doplňovat osobní kontakt. Může být realizován s různou intenzitou, dle aktuální situace dítěte i rodičů. Obecně lze konstatovat, že čím menší dítě je, tím kratší by měl být interval, po který dítě nebude s druhým rodičem v kontaktu.
Výživné a podílení se na hrazení potřeb dětí
Co se týká hrazení potřeb dětí, vyživovací povinnost k dítěti mají vždy oba rodiče. Různit se však může její podoba, respektive způsob plnění (např. přímou péčí a zajišťováním potřeb malého dítěte) a její konkrétní výše.
Podle judikatury výživné zahrnuje nejen částky určené na uspokojování stravy a pravidelně se opakujících potřeb, ale i uspokojování dalších hmotných (bydlení, stravování, ošacení, obutí) nebo nehmotných potřeb (např. vzdělávání nebo koníčky), které se vyskytují jednorázově (např. platby za pobyt na dětském táboře nebo lyžařském výcviku).
Obecně lze říci, že pro stanovení výživného jsou určující schopnosti, možnosti a majetkové poměry rodiče, který má výživné platit. Schopnosti a možnosti se posuzují zejména ve vztahu k výdělečné činnosti rodiče. Pokud je rodič nezaměstnaný a pobírá dávky státní pomoci, je pro soud podstatné např. to, zda plně uplatňuje všechny své nároky. (Ministerstvo spravedlnosti, 2010)
S výživným také souvisí:
Panuje mýtus, že pokud jsou oba rodiče do péče o dítě zapojeni rovným dílem, výživné se neurčuje. To platí pouze v případě, že se na tom rodiče dohodnou. Zároveň musí být splněna podmínka, že majetkové a příjmové poměry rodičů jsou obdobné. Pokud však k dohodě rodičů nedojde, případně jsou majetkové a příjmové poměry každého rodiče výrazněji odlišné, stanoví soud výživné každému z rodičů ke každému z dětí. Rodiče pak mají povinnost si toto výživné vzájemně hradit.
Zároveň si je potřeba uvědomit, že výživné je mnohdy jen okrajový finanční tok mezi rodiči. Rodiče obvykle řeší i další výdaje dítěte, které nelze z běžného výživného pokrýt.
Dobrým pomocníkem při domluvě rodičů na hrazení budoucích výdajů dítěte může být rodičovský plán, který jim pomůže konkretizovat situace a výdaje, na kterých a jakým způsobem se rodiče budou podílet mimo pravidelné výživné hrazené k jejich rukám ze strany druhého rodiče.
Rodiče mohou na výdaje dítěte nahlížet následující optikou:
nezbytné (např. zajištění stravy, zdravotní péče) × zbytné (např. náklady na volnočasové aktivity)
očekávané × neočekávané
běžné × finančně náročné (nelze je hradit z běžného výživného)
Tabulka vypracovaná Ministerstvem spravedlnosti má fungovat jako „návod“ pro určení výše výživného, a tím podpořit smírná, případně mimosoudní řešení.
Výše výživného je vymezena procentuálním podílem z čistého příjmu povinného rodiče (tzn. toho, který má výživné platit), a to v závislosti na věku každého nezletilého dítěte, počtu vyživovacích povinností a míry zapojení povinného rodiče do péče o dítě.
Kontrolní částka vyjadřuje orientační částku, která by měla povinnému rodiči po odečtení výživného zpravidla zůstat.
Tabulka by také neměla být bez dalšího aplikována v případě rodičů s velmi vysokými příjmy, případně při značně nestandardních nákladech na hrazení specifických potřeb dítěte. V případě udávaného příjmu se počítá s průměrným čistým příjmem osoby za období 6–12 měsíců (Ministerstvo spravedlnosti, Analýza aktuálních otázek výživného). Rodičům však lze doporučit přemýšlet o výživném vycházejícím z příjmů za celý (kalendářní) rok. Příjem v jednotlivých měsících se může lišit (výplata bonusů, odměn apod.) a jen z příjmu za kalendářní rok lze spolehlivě určit průměrný příjem, který má být v určení výše výživného zohledněn.
Dle občanského zákoníku se při stanovení výživného vždy musí vycházet ze schopností, možností a majetkových poměrů povinného a oprávněných potřeb oprávněného (dítěte). Tomuto hledisku však předchází hledisko stejné životní úrovně rodiče a dítěte. Dosud není dostatečně judikatorně vyřešena otázka, zda má rodič s vyššími příjmy placením výživného do jisté míry sanovat nižší příjem druhého rodiče (stejná životní úroveň dítě – výše příjmový rodič bez dalšího X životní úroveň dítě – rodič dle životní úrovně každého rodiče v době, kdy o něho rodič pečuje).
Pokud se rodiče nejsou schopni na výživném domlouvat, je možné se obrátit na soud, který může výživné stanovit či zvýšit až tři roky zpět od podání návrhu, nejdříve však od doby, kdy se rodiče přestali na výživě dítěte podílet společně.
Praktický tip
Řešením, které se v praxi osvědčuje jako prevence budoucích neshod, je zřízení společného účtu, kam budou oba rodiče pravidelně vkládat dohodnutou částku (stejnou / každý rodič jinou), případně zde může být deponována částka odpovídající daňovému zvýhodnění na vyživované dítě (v roce 2024 to bylo 15 204 Kč ročně za první dítě, 22 320 Kč ročně za druhé dítě a 27 840 Kč ročně za třetí a každé další dítě).
Z tohoto účtu pak mohou rodiče hradit běžné, neočekávané nebo finančně náročné výdaje dítěte, které překračují běžné možnosti rodičů. Je na rodičích, aby si předem dohodli, kdo a jakou částkou bude na společný účet přispívat a které výdaje budou z tohoto účtu hrazeny (např. výdaje spojené se zdravotní péčí, školní docházkou, mimoškolními aktivitami apod.).
Dobrým pomocníkem je i v tomto případě rodičovský plán, kde je možné konkrétní situace a výdaje podrobně dohodnout.
Rodiče mohou na výdaje dítěte nahlížet následující optikou:
nezbytné (např. zajištění stravy, zdravotní péče) × zbytné (např. náklady na volnočasové aktivity)
očekávané × neočekávané
běžné × finančně náročné (nelze je hradit z běžného výživného)
Tabulka vypracovaná Ministerstvem spravedlnosti má fungovat jako „návod“ pro určení výše výživného, a tím podpořit smírná, případně mimosoudní řešení.
Výše výživného je vymezena procentuálním podílem z čistého příjmu povinného rodiče (tzn. toho, který má výživné platit), a to v závislosti na věku každého nezletilého dítěte, počtu vyživovacích povinností a míry zapojení povinného rodiče do péče o dítě.
Kontrolní částka vyjadřuje orientační částku, která by měla povinnému rodiči po odečtení výživného zpravidla zůstat.
Tabulka by také neměla být bez dalšího aplikována v případě rodičů s velmi vysokými příjmy, případně při značně nestandardních nákladech na hrazení specifických potřeb dítěte. V případě udávaného příjmu se počítá s průměrným čistým příjmem osoby za období 6–12 měsíců (Ministerstvo spravedlnosti, Analýza aktuálních otázek výživného). Rodičům však lze doporučit přemýšlet o výživném vycházejícím z příjmů za celý (kalendářní) rok. Příjem v jednotlivých měsících se může lišit (výplata bonusů, odměn apod.) a jen z příjmu za kalendářní rok lze spolehlivě určit průměrný příjem, který má být v určení výše výživného zohledněn.
Dle občanského zákoníku se při stanovení výživného vždy musí vycházet ze schopností, možností a majetkových poměrů povinného a oprávněných potřeb oprávněného (dítěte). Tomuto hledisku však předchází hledisko stejné životní úrovně rodiče a dítěte. Dosud není dostatečně judikatorně vyřešena otázka, zda má rodič s vyššími příjmy placením výživného do jisté míry sanovat nižší příjem druhého rodiče (stejná životní úroveň dítě – výše příjmový rodič bez dalšího X životní úroveň dítě – rodič dle životní úrovně každého rodiče v době, kdy o něho rodič pečuje).
Pokud se rodiče nejsou schopni na výživném domlouvat, je možné se obrátit na soud, který může výživné stanovit či zvýšit až tři roky zpět od podání návrhu, nejdříve však od doby, kdy se rodiče přestali na výživě dítěte podílet společně.
Praktický tip
Řešením, které se v praxi osvědčuje jako prevence budoucích neshod, je zřízení společného účtu, kam budou oba rodiče pravidelně vkládat dohodnutou částku (stejnou / každý rodič jinou), případně zde může být deponována částka odpovídající daňovému zvýhodnění na vyživované dítě (v roce 2024 to bylo 15 204 Kč ročně za první dítě, 22 320 Kč ročně za druhé dítě a 27 840 Kč ročně za třetí a každé další dítě).
Z tohoto účtu pak mohou rodiče hradit běžné, neočekávané nebo finančně náročné výdaje dítěte, které překračují běžné možnosti rodičů. Je na rodičích, aby si předem dohodli, kdo a jakou částkou bude na společný účet přispívat a které výdaje budou z tohoto účtu hrazeny (např. výdaje spojené se zdravotní péčí, školní docházkou, mimoškolními aktivitami apod.).
Dobrým pomocníkem je i v tomto případě rodičovský plán, kde je možné konkrétní situace a výdaje podrobně dohodnout.
Panuje mýtus, že pokud jsou oba rodiče do péče o dítě zapojeni rovným dílem, výživné se neurčuje. To platí pouze v případě, že se na tom rodiče dohodnou. Zároveň musí být splněna podmínka, že majetkové a příjmové poměry rodičů jsou obdobné. Pokud však k dohodě rodičů nedojde, případně jsou majetkové a příjmové poměry každého rodiče výrazněji odlišné, stanoví soud výživné každému z rodičů ke každému z dětí. Rodiče pak mají povinnost si toto výživné vzájemně hradit.
Zároveň si je potřeba uvědomit, že výživné je mnohdy jen okrajový finanční tok mezi rodiči. Rodiče obvykle řeší i další výdaje dítěte, které nelze z běžného výživného pokrýt.
Dobrým pomocníkem při domluvě rodičů na hrazení budoucích výdajů dítěte může být rodičovský plán, který jim pomůže konkretizovat situace a výdaje, na kterých a jakým způsobem se rodiče budou podílet mimo pravidelné výživné hrazené k jejich rukám ze strany druhého rodiče.
Tabulka vypracovaná Ministerstvem spravedlnosti má fungovat jako „návod“ pro určení výše výživného, a tím podpořit smírná, případně mimosoudní řešení.
Výše výživného je vymezena procentuálním podílem z čistého příjmu povinného rodiče (tzn. toho, který má výživné platit), a to v závislosti na věku každého nezletilého dítěte, počtu vyživovacích povinností a míry zapojení povinného rodiče do péče o dítě.
Kontrolní částka vyjadřuje orientační částku, která by měla povinnému rodiči po odečtení výživného zpravidla zůstat.
Tabulka by také neměla být bez dalšího aplikována v případě rodičů s velmi vysokými příjmy, případně při značně nestandardních nákladech na hrazení specifických potřeb dítěte. V případě udávaného příjmu se počítá s průměrným čistým příjmem osoby za období 6–12 měsíců (Ministerstvo spravedlnosti, Analýza aktuálních otázek výživného). Rodičům však lze doporučit přemýšlet o výživném vycházejícím z příjmů za celý (kalendářní) rok. Příjem v jednotlivých měsících se může lišit (výplata bonusů, odměn apod.) a jen z příjmu za kalendářní rok lze spolehlivě určit průměrný příjem, který má být v určení výše výživného zohledněn.
Dle občanského zákoníku se při stanovení výživného vždy musí vycházet ze schopností, možností a majetkových poměrů povinného a oprávněných potřeb oprávněného (dítěte). Tomuto hledisku však předchází hledisko stejné životní úrovně rodiče a dítěte. Dosud není dostatečně judikatorně vyřešena otázka, zda má rodič s vyššími příjmy placením výživného do jisté míry sanovat nižší příjem druhého rodiče (stejná životní úroveň dítě – výše příjmový rodič bez dalšího X životní úroveň dítě – rodič dle životní úrovně každého rodiče v době, kdy o něho rodič pečuje).
Pokud se rodiče nejsou schopni na výživném domlouvat, je možné se obrátit na soud, který může výživné stanovit či zvýšit až tři roky zpět od podání návrhu, nejdříve však od doby, kdy se rodiče přestali na výživě dítěte podílet společně.
Praktický tip
Řešením, které se v praxi osvědčuje jako prevence budoucích neshod, je zřízení společného účtu, kam budou oba rodiče pravidelně vkládat dohodnutou částku (stejnou / každý rodič jinou), případně zde může být deponována částka odpovídající daňovému zvýhodnění na vyživované dítě (v roce 2024 to bylo 15 204 Kč ročně za první dítě, 22 320 Kč ročně za druhé dítě a 27 840 Kč ročně za třetí a každé další dítě).
Z tohoto účtu pak mohou rodiče hradit běžné, neočekávané nebo finančně náročné výdaje dítěte, které překračují běžné možnosti rodičů. Je na rodičích, aby si předem dohodli, kdo a jakou částkou bude na společný účet přispívat a které výdaje budou z tohoto účtu hrazeny (např. výdaje spojené se zdravotní péčí, školní docházkou, mimoškolními aktivitami apod.).
Dobrým pomocníkem je i v tomto případě rodičovský plán, kde je možné konkrétní situace a výdaje podrobně dohodnout.
Panuje mýtus, že pokud jsou oba rodiče do péče o dítě zapojeni rovným dílem, výživné se neurčuje. To platí pouze v případě, že se na tom rodiče dohodnou. Zároveň musí být splněna podmínka, že majetkové a příjmové poměry rodičů jsou obdobné. Pokud však k dohodě rodičů nedojde, případně jsou majetkové a příjmové poměry každého rodiče výrazněji odlišné, stanoví soud výživné každému z rodičů ke každému z dětí. Rodiče pak mají povinnost si toto výživné vzájemně hradit.
Zároveň si je potřeba uvědomit, že výživné je mnohdy jen okrajový finanční tok mezi rodiči. Rodiče obvykle řeší i další výdaje dítěte, které nelze z běžného výživného pokrýt.
Dobrým pomocníkem při domluvě rodičů na hrazení budoucích výdajů dítěte může být rodičovský plán, který jim pomůže konkretizovat situace a výdaje, na kterých a jakým způsobem se rodiče budou podílet mimo pravidelné výživné hrazené k jejich rukám ze strany druhého rodiče.
Rodiče mohou na výdaje dítěte nahlížet následující optikou:
nezbytné (např. zajištění stravy, zdravotní péče) × zbytné (např. náklady na volnočasové aktivity)
očekávané × neočekávané
běžné × finančně náročné (nelze je hradit z běžného výživného)
Tabulka by také neměla být bez dalšího aplikována v případě rodičů s velmi vysokými příjmy, případně při značně nestandardních nákladech na hrazení specifických potřeb dítěte. V případě udávaného příjmu se počítá s průměrným čistým příjmem osoby za období 6–12 měsíců (Ministerstvo spravedlnosti, Analýza aktuálních otázek výživného). Rodičům však lze doporučit přemýšlet o výživném vycházejícím z příjmů za celý (kalendářní) rok. Příjem v jednotlivých měsících se může lišit (výplata bonusů, odměn apod.) a jen z příjmu za kalendářní rok lze spolehlivě určit průměrný příjem, který má být v určení výše výživného zohledněn.
Dle občanského zákoníku se při stanovení výživného vždy musí vycházet ze schopností, možností a majetkových poměrů povinného a oprávněných potřeb oprávněného (dítěte). Tomuto hledisku však předchází hledisko stejné životní úrovně rodiče a dítěte. Dosud není dostatečně judikatorně vyřešena otázka, zda má rodič s vyššími příjmy placením výživného do jisté míry sanovat nižší příjem druhého rodiče (stejná životní úroveň dítě – výše příjmový rodič bez dalšího X životní úroveň dítě – rodič dle životní úrovně každého rodiče v době, kdy o něho rodič pečuje).
Pokud se rodiče nejsou schopni na výživném domlouvat, je možné se obrátit na soud, který může výživné stanovit či zvýšit až tři roky zpět od podání návrhu, nejdříve však od doby, kdy se rodiče přestali na výživě dítěte podílet společně.
Praktický tip
Řešením, které se v praxi osvědčuje jako prevence budoucích neshod, je zřízení společného účtu, kam budou oba rodiče pravidelně vkládat dohodnutou částku (stejnou / každý rodič jinou), případně zde může být deponována částka odpovídající daňovému zvýhodnění na vyživované dítě (v roce 2024 to bylo 15 204 Kč ročně za první dítě, 22 320 Kč ročně za druhé dítě a 27 840 Kč ročně za třetí a každé další dítě).
Z tohoto účtu pak mohou rodiče hradit běžné, neočekávané nebo finančně náročné výdaje dítěte, které překračují běžné možnosti rodičů. Je na rodičích, aby si předem dohodli, kdo a jakou částkou bude na společný účet přispívat a které výdaje budou z tohoto účtu hrazeny (např. výdaje spojené se zdravotní péčí, školní docházkou, mimoškolními aktivitami apod.).
Dobrým pomocníkem je i v tomto případě rodičovský plán, kde je možné konkrétní situace a výdaje podrobně dohodnout.
Panuje mýtus, že pokud jsou oba rodiče do péče o dítě zapojeni rovným dílem, výživné se neurčuje. To platí pouze v případě, že se na tom rodiče dohodnou. Zároveň musí být splněna podmínka, že majetkové a příjmové poměry rodičů jsou obdobné. Pokud však k dohodě rodičů nedojde, případně jsou majetkové a příjmové poměry každého rodiče výrazněji odlišné, stanoví soud výživné každému z rodičů ke každému z dětí. Rodiče pak mají povinnost si toto výživné vzájemně hradit.
Zároveň si je potřeba uvědomit, že výživné je mnohdy jen okrajový finanční tok mezi rodiči. Rodiče obvykle řeší i další výdaje dítěte, které nelze z běžného výživného pokrýt.
Dobrým pomocníkem při domluvě rodičů na hrazení budoucích výdajů dítěte může být rodičovský plán, který jim pomůže konkretizovat situace a výdaje, na kterých a jakým způsobem se rodiče budou podílet mimo pravidelné výživné hrazené k jejich rukám ze strany druhého rodiče.
Rodiče mohou na výdaje dítěte nahlížet následující optikou:
nezbytné (např. zajištění stravy, zdravotní péče) × zbytné (např. náklady na volnočasové aktivity)
očekávané × neočekávané
běžné × finančně náročné (nelze je hradit z běžného výživného)
Tabulka vypracovaná Ministerstvem spravedlnosti má fungovat jako „návod“ pro určení výše výživného, a tím podpořit smírná, případně mimosoudní řešení.
Výše výživného je vymezena procentuálním podílem z čistého příjmu povinného rodiče (tzn. toho, který má výživné platit), a to v závislosti na věku každého nezletilého dítěte, počtu vyživovacích povinností a míry zapojení povinného rodiče do péče o dítě.
Kontrolní částka vyjadřuje orientační částku, která by měla povinnému rodiči po odečtení výživného zpravidla zůstat.
Praktický tip
Řešením, které se v praxi osvědčuje jako prevence budoucích neshod, je zřízení společného účtu, kam budou oba rodiče pravidelně vkládat dohodnutou částku (stejnou / každý rodič jinou), případně zde může být deponována částka odpovídající daňovému zvýhodnění na vyživované dítě (v roce 2024 to bylo 15 204 Kč ročně za první dítě, 22 320 Kč ročně za druhé dítě a 27 840 Kč ročně za třetí a každé další dítě).
Z tohoto účtu pak mohou rodiče hradit běžné, neočekávané nebo finančně náročné výdaje dítěte, které překračují běžné možnosti rodičů. Je na rodičích, aby si předem dohodli, kdo a jakou částkou bude na společný účet přispívat a které výdaje budou z tohoto účtu hrazeny (např. výdaje spojené se zdravotní péčí, školní docházkou, mimoškolními aktivitami apod.).
Dobrým pomocníkem je i v tomto případě rodičovský plán, kde je možné konkrétní situace a výdaje podrobně dohodnout.
Panuje mýtus, že pokud jsou oba rodiče do péče o dítě zapojeni rovným dílem, výživné se neurčuje. To platí pouze v případě, že se na tom rodiče dohodnou. Zároveň musí být splněna podmínka, že majetkové a příjmové poměry rodičů jsou obdobné. Pokud však k dohodě rodičů nedojde, případně jsou majetkové a příjmové poměry každého rodiče výrazněji odlišné, stanoví soud výživné každému z rodičů ke každému z dětí. Rodiče pak mají povinnost si toto výživné vzájemně hradit.
Zároveň si je potřeba uvědomit, že výživné je mnohdy jen okrajový finanční tok mezi rodiči. Rodiče obvykle řeší i další výdaje dítěte, které nelze z běžného výživného pokrýt.
Dobrým pomocníkem při domluvě rodičů na hrazení budoucích výdajů dítěte může být rodičovský plán, který jim pomůže konkretizovat situace a výdaje, na kterých a jakým způsobem se rodiče budou podílet mimo pravidelné výživné hrazené k jejich rukám ze strany druhého rodiče.
Rodiče mohou na výdaje dítěte nahlížet následující optikou:
nezbytné (např. zajištění stravy, zdravotní péče) × zbytné (např. náklady na volnočasové aktivity)
očekávané × neočekávané
běžné × finančně náročné (nelze je hradit z běžného výživného)
Tabulka vypracovaná Ministerstvem spravedlnosti má fungovat jako „návod“ pro určení výše výživného, a tím podpořit smírná, případně mimosoudní řešení.
Výše výživného je vymezena procentuálním podílem z čistého příjmu povinného rodiče (tzn. toho, který má výživné platit), a to v závislosti na věku každého nezletilého dítěte, počtu vyživovacích povinností a míry zapojení povinného rodiče do péče o dítě.
Kontrolní částka vyjadřuje orientační částku, která by měla povinnému rodiči po odečtení výživného zpravidla zůstat.
Tabulka by také neměla být bez dalšího aplikována v případě rodičů s velmi vysokými příjmy, případně při značně nestandardních nákladech na hrazení specifických potřeb dítěte. V případě udávaného příjmu se počítá s průměrným čistým příjmem osoby za období 6–12 měsíců (Ministerstvo spravedlnosti, Analýza aktuálních otázek výživného). Rodičům však lze doporučit přemýšlet o výživném vycházejícím z příjmů za celý (kalendářní) rok. Příjem v jednotlivých měsících se může lišit (výplata bonusů, odměn apod.) a jen z příjmu za kalendářní rok lze spolehlivě určit průměrný příjem, který má být v určení výše výživného zohledněn.
Dle občanského zákoníku se při stanovení výživného vždy musí vycházet ze schopností, možností a majetkových poměrů povinného a oprávněných potřeb oprávněného (dítěte). Tomuto hledisku však předchází hledisko stejné životní úrovně rodiče a dítěte. Dosud není dostatečně judikatorně vyřešena otázka, zda má rodič s vyššími příjmy placením výživného do jisté míry sanovat nižší příjem druhého rodiče (stejná životní úroveň dítě – výše příjmový rodič bez dalšího X životní úroveň dítě – rodič dle životní úrovně každého rodiče v době, kdy o něho rodič pečuje).
Pokud se rodiče nejsou schopni na výživném domlouvat, je možné se obrátit na soud, který může výživné stanovit či zvýšit až tři roky zpět od podání návrhu, nejdříve však od doby, kdy se rodiče přestali na výživě dítěte podílet společně.
Musím platit výživné, když se s dítětem nesetkávám?
Vyživovací povinnost rodičů k dětem není dle ustanovení § 859 občanského zákoníku součástí rodičovské odpovědnosti. To znamená, že i rodič, kterému je rodičovská odpovědnost pozastavena, je v ní omezen či zbaven, má stále vyživovací povinnost k dítěti. Každý rodič je tak povinen na výživu svého nezletilého/nezaopatřeného dítěte přispívat dle dohody rodičů či rozhodnutí soudu. Nehrazení výživného je trestným činem zanedbání povinné výživy. V § 196 trestního zákoníku je uvedeno, že kdo neplní, byť i z nedbalosti, či se úmyslně vyhýbá své zákonné povinnosti vyživovat nebo zaopatřovat jiného po dobu delší než čtyři měsíce, bude potrestán odnětím svobody. Hrazení výživného nemůže být podmiňováno realizací kontaktů rodiče s dítětem, vůči němuž vyživovací povinnost rodič má. Pokud rodič nehradí výživné v soudem stanovené výši, vystavuje se kromě rizika trestního stíhání i riziku, že toto výživné bude exekučně vymáháno.
Věci pro děti významné
Rodiče se musí shodnout na významných věcech týkajících se společného dítěte. Dle občanského zákoníku se za ně považují (zejména) neběžné léčebné a obdobné zákroky, určení místa bydliště a volba vzdělání (mateřské školy, základní a střední školy) nebo pracovního uplatnění dítěte. Při neshodě rodičů o tom pak na návrh jednoho rodiče rozhodne soud. A to i tehdy, vyloučil-li jeden rodič z rozhodování o významné záležitosti dítěte druhého rodiče.
Místo bydliště
Za bydliště je považováno místo, kde se dítě zdržuje a má zde své rodinné a sociální vazby. Oproti tomu trvalý pobyt má pouze evidenční charakter – může ale nemusí být totožné s místem faktického bydliště dítěte. Trvalý pobyt vzniká ohlášením na příslušném obecním úřadě.
Důležitějším pojmem je však pro dítě spíš pojem „domov“. V případě, že jsou do péče o dítě rodiče zapojeni rovnoměrně nebo o dítě pečují bez určení rozsahu péče, mohou být (na rozdíl od trvalého pobytu dítěte) místa bydliště dítěte dvě (dva domovy), tzn. u každého rodiče jedno.
S bydlištěm také souvisí:
Je pravda, že pokud je dítě svěřené do péče jednoho rodiče, může se s ním odstěhovat dle svého uvážení a druhý rodič to nijak neovlivní?
V souvislosti s rozpadem soužití řeší rodiče nejen otázku, s kým bude dítě do budoucna bydlet, ale i otázku místa bydliště, tedy kde bude dítě po rozchodu rodičů bydlet. Za místo bydliště je považováno místo, kde se dítě zdržovalo do doby rozpadu soužití, a to zpravidla na základě dohody rodičů. Je to místo, kde má dítě rodinné a sociální vazby – zejména kde navštěvuje školská zařízení, mimoškolní aktivity, žije zde jeho rodina, kamarádi, má zde ošetřujícího lékaře. S ohledem na to, že určení místa bydliště je záležitostí pro dítě významnou, nelze zásadní změnu bydliště učinit jednostranným rozhodnutím rodiče, ale je potřeba souhlas obou rodičů či přivolení soudu. Za zásadní (významnou) změnu bydliště je považována taková změna místa, která s sebou nese změnu rodinných a sociálních vazeb.
Vzdělávání a profesní uplatnění
Docházka do vzdělávacích zařízení provází dítě celý jeho nedospělý život. Tím jsou na rodiče kladeny povinnosti související s docházkou dětí do školských zařízení (mateřská škola, základní škola, střední škola) a plněním povinného předškolního (poslední rok MŠ) a základního vzdělávání.
Rodiče se musí shodnout nejen na výběru konkrétní školky či školy, ale měli by být schopni také kooperovat na faktickém zajištění docházky dítěte do školského zařízení.
Pro výběr konkrétní školy či školky může být důležité přemýšlet o:
- vzdálenosti od místa bydlišť rodičů,
- dopravní dostupnosti prostředky veřejné dopravy,
- vzdělávacích programech (preferencí rodiče „klasické“ vzdělávání nebo alternativní),
- nákladech na školkovné a školné, které se může velmi významně lišit v případě, že je zřizováno obcí, krajem nebo je provozováno soukromým provozovatelem. (Kdo a jak se bude podílet na nákladech spojených se školní docházkou?)
Se vzděláváním také souvisí:
Může si druhý rodič vyzvednout dítě ze školy, i když ho nemá aktuálně v péči?
Přestože svěřením dítěte do péče jednoho z rodičů a úpravě kontaktů dítěte s druhým rodičem není nerezidenční rodič omezen na rodičovské odpovědnosti, rozsudkem soudu o úpravě styku je tento rodič omezen na době, kterou je oprávněn o dítě pečovat. Pravomocný rozsudek soudu o úpravě kontaktů (styku) rodiče s dítětem je pak závazný pro všechny. Školská zařízení jsou metodickými pokyny vedeny v případech, že jsou s rozsudkem soudu o úpravě kontaktů dítěte s nerezidenčním rodičem seznámeny, k dodržování tohoto rozsudku. V praxi to znamená, že mohou rodiči, jehož kontakt s dítětem je vymezen soudním rozhodnutím, dítě vydat jen v době určené soudem, popř. v době, na které se rodiče dohodli. Na druhou stranu ale školská zařízení nemohou rodiče omezit v jeho rodičovské odpovědnosti a v oprávněních z ní vyplývajících. Pokud tedy rodič dítě ve školském zařízení navštíví s úmyslem s ním hovořit, jsou mu školská zařízení povinna hovor na půdě školky/školy umožnit za předpokladu, že to nenarušuje výuku. Na druhou stranu by měl rodič přemýšlet nad tím, jak je jeho návštěva ve školském zařízení vnímána samotným dítětem a jaké to má dopady na jeho prožívání, případně i vztah s rodičem.
Zdravotní péče
Péče o zdraví dítěte je oblast daleko širší než jen neběžné léčebné a obdobné zákroky, u nichž občanský zákoník předpokládá souhlas obou rodičů. Péče o zdraví dítěte se nezřídka stává zdrojem rodičovských konfliktů. Zejména, pokud je přístup rodičů založen na jiných hodnotách – jsou rodiče, kteří preferují tradiční medicínu, jiní jsou pak příznivci alternativního přístupu (čínská medicína, homeopatie apod.).
Je tedy důležité, aby rodiče i této oblasti věnovali pozornost a hledali shodu. Přemýšlet by měli o mechanismech výběru budoucí péče i konkrétního lékaře či jiného odborníka (např. logopeda, psychologa) v případě, že to bude potřeba. Stejně tak o faktickém zajištění péče o dítě, které z důvodu akutní či chronické nemoci vyžaduje zvýšenou péči.
Se zdravotní péčí také souvisí:
Další témata
O těchto věcech občanský zákoník nehovoří, přesto jde o důležité oblasti, na kterých by se rodiče měli domluvit:
Volnočasové aktivity
Domluva na volnočasových aktivitách je důležitá zejména z těchto důvodů:
- čas dítěte strávený touto aktivitou zasahuje obvykle do času dítěte stráveného s druhým rodičem,
- zpravidla přináší pro rodiče další povinnosti – odvoz dítěte do kroužků, na tréninky, zápasy, vystoupení, apod.,
- pojí se s finanční investicí (školné, vhodné vybavení, cestovné, apod.).
Důležité je dodržet jedno ze základních pravidel porozvodového rodičovství, a to „nikdy neplánuj dítěti aktivity v čase, který má strávit s druhým rodičem“.
S volnočasovými aktivitami také souvisí:
Může rodič dítěte zakázat druhému rodiči účast na školní akci?
Žádný z rodičů nemá jakékoliv oprávnění bránit druhému rodiči, který je nositelem plné rodičovské odpovědnosti, v účasti na školských aktivitách dítěte, které jsou přístupné rodičům a dalším blízkým osobám dítěte. Na druhou stranu záleží pouze na rodičích, případně dalších osobách, jak se budou chovat v situacích, kdy se budou společně aktivit dítěte účastnit. Měli by mít na paměti, že to jsou pro dítě jedny z mála chvil, kdy si může užívat jejich přítomnost společně. Je však potřeba, aby dítě nevystavovali konfliktu loajality a zdrželi se všech projevů nepřátelství – nejen hádek, ale i záměrné nekomunikace a ignorování se.
Předávání dětí
V souvislosti s tímto tématem je důležité přemýšlet o dni, hodině, místě a způsobu předání (kontaktní nebo s překryvem). Možností je mnoho a zpravidla každá má své výhody i rizika – závisí to na konkrétní situaci dané rodiny.
Dohoda rodičů o dni a hodině se odvíjí zejména od věku dítěte a vzdálenosti bydlišť mezi rodiči. Různé výhody i nevýhody přináší předávání během víkendu a během pracovního týdne.
A možností také je, aby starší děti přecházely mezi rodiči samy (z bydliště jednoho rodiče či přímo ze školy).
S předáváním dětí také souvisí:
Běžný denní život
Záleží na rodičích, které oblasti denního života a jejich sladění považují za tolik důležité, aby se staly předmětem společného vyjednávání. Může jít například o:
- denní režim (př. hygiena, večerka apod.),
- způsob stravování,
- oblékání,
- čas strávený na sociálních sítích či elektronických přístrojích apod.
S běžným denním životem také souvisí:
Co je pro vás při vyjednávání témat důležité
Která témata jsou pro vás aktuálně nejdůležitější?
Rodičovský plán se zaměřuje na jednotlivé oblasti života vašeho dítěte. Je na vás rodičích, zda chcete řešit všechny body, nebo si vyberete jen ty, které považujete za aktuální nebo sporné a těm se pak věnujete (ať už spolu nebo například ve spolupráci s odborníkem). Roli může hrát i to, zda vyplňujete plán poprvé nebo se jedná o revizi toho stávajícího a soustředíte se jen na body, kterých se změna týká.
Pokud rodičovský plán sestavujete…
Projděte si důkladně kapitolu:
Zkuste si zodpovědět některé konkrétní otázky
Pomohou Vám uvědomit si, co je pro vás důležité.
… zaměřte se na záležitosti, které:
- už nevyhovují potřebám vašeho dítěte (je starší, změnily se životní okolnosti apod.)
- nefungují a je potřeba je nově nastavit
Nástroj na zaznamenání toho, co je pro vás ve vyjednávání o tématech v RP důležité
Co je pro vás při vyjednávání témat v RP důležité?
Co dalšího rodiče například řeší?
Dávky státní sociální pomoci a další výhody spojené s péčí o děti
Dávky státní sociální pomoci (superdávka)
Rodiče, kteří po rozchodu pečují o nezletilé děti, mají při splnění podmínek dané zákonem nárok na čerpání dávky státní sociální pomoci. Na rodičích je, aby se dohodli, s kým bude dítě posuzováno jako společně posuzovaná osoba pro přiznání nároku na výplatu supedávky. Dohodu o tom, s kým bude dítě započítáváno, mohou rodiče změnit vždy jen k prvnímu dni kalendářního čtvrtletí. Pro získání více informací o podmínkách a podání žádosti o výplatu superdávky se mohou rodiče obrátit na příslušnou pobočku Úřadu práce ČR.
Společně s nezaopatřeným dítětem se posuzuje pro účely čerpání dávky státní sociální pomoci vždy rodič, který v souvislosti s uplatněním daňového zvýhodnění na dítě prohlašuje pro účely zvláštního právního předpisu (§ 35c zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona č. 669/2004 Sb.), že spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby (§ 115 občanského zákoníku).
Ošetřovné
Ošetřovné je jednou z dávek nemocenského pojištění, nezbytnou podmínkou k čerpání ošetřovného je tedy účast na nemocenském pojištění. Ošetřovné zabezpečuje dávkou zaměstnance, který nemůže vykonávat v zaměstnání práci z důvodu ošetřování anebo péče o dítě mladší 10 let. Na ošetřovné má nárok rodič, který nemůže z důvodu ošetřování či péče o dítě vykonávat zaměstnání. Důvody pro čerpání vyjmenovává ustanovení § 39 odst. 1 zákona o nemocenském pojištění.
Revidujeme rodičovský plán (RP)
Rodičovský plán slouží jako pomůcka, která má rodičům i dětem usnadnit jejich společné fungování. V průběhu času se však potřeby jednotlivých osob, kterých se týká (rodičů, dětí, ale i dalších osob, které se mohou na zajištění péče o dítě podílet), mění. Stejně tak se mění podmínky, ve kterých žijí.
Důvodem pro revidování RP mohou být:
Změny u dětí
- postupný růst a dospívání
- proměna potřeb a zájmů
- povinnosti související se školní docházkou
- …
Změny u rodičů
- nový partner
- narození dalšího dítěte
- změna zaměstnání
- stěhování
- …
Pro rodiče je tedy na místě přemýšlet nejen nad tím, zda plán revidovat, ale také kdy a jak bude k jeho revizi docházet.
Kdy?
Budete o možných změnách přemýšlet vždy na začátku školního roku, který s sebou přináší nové povinnosti a změnu rozvrhu? Nebo v situacích, kdy dojde k neplánovaným a neočekávaným změnám (pokud např. u dítěte vznikne omezení v souvislosti s jeho zdravotním stavem)?
Řešením může být kromě dohodnutých pravidelných předvídatelných revizí (např. jednou ročně) i deklarace obou rodičů, že jsou v případě, pokud druhý rodič požádá, ochotni plán revidovat.
Jak?
Jsou rodiče, kteří revidování plánu zvládnou sami. Někteří potřebují podporu odborníka, aby jim pomohl s druhým rodičem potřebné změny vykomunikovat.
K tomu je možné využít pomoci mediátora, rodinného poradce nebo sociálního pracovníka organizací, které tyto služby poskytují.
Do revize RP (stejně jako jeho sestavování) je možné zapojit i děti. (Způsob zapojení může být různý v závislosti na více faktorech. Tím nejdůležitějším je věk dětí, kterých se plán týká.)
