Rodičem po rozvodu

„Naše řeč odráží naše myšlenky i vnímání a určuje svět, v němž žijeme. Lidé nás vnímají skrze naši řeč, protože právě řeč vypráví příběh našeho myšlení, života a skutečného já. Svou řečí můžeme otevírat nebo zavírat dveře, způsobit radost nebo utrpení a nepochybně také určit míru svého štěstí a spokojenosti.” Dorothy J. Maverová (v Rosenberg, 2015)

Proč se cítíme tak, jak se cítíme?

Naše pocity vychází také z toho, jak přijímáme slova a činy druhých a z toho, jaké potřeby a očekávání máme v dané chvíli. Víme, že pocity jsou zčásti nevědomou reakcí na podnět. Je ale dobré si uvědomit, že na své pocity máme také přímý vliv a za to, jak si je vytváříme, jsme zčásti odpovědní sami.

„To, co druzí dělají, může být podnětem našich pocitů, ne však jejich příčinou.”
Rosenberg, 2008

Ačkoli naše pocity mohou být ovlivněny vnějšími událostmi a chováním druhých, většina z nich pramení z toho, jak v dané situaci vnímáme své potřeby a zda je považujeme za naplněné. To, jak se cítíme, není výhradně způsobeno chováním druhých, ale z velké části tím, jak naše prožitky rezonují s našimi potřebami.

Nemohu vždy ovlivnit, jak se druzí chovají, ale mé pocity často pramení z mého vnímání vlastních potřeb – a právě mé vnímání je to, co mohu změnit (a v mnoha situacích bohužel to jediné, co mohu změnit).

Naše pocity odrážejí nejen chování druhých, ale především to, jak toto chování interpretujeme ve vztahu k našim potřebám a očekáváním.

Pocity pramenící z:

pocity-1
pocity-2

„Uvědomění si vlastních hlubších potřeb i potřeb druhých, nám umožní vnímat vztahy v novém světle.“ Rosenberg, 2020

Přijímání negativních sdělení

Nejen během rozvodu/rozchodu, ale i po něm budete jako rodiče možná čelit ze strany bývalého partnera sdělením, která vám budou nepříjemná.

nepreji-si
to-bylo-naspoledy
nechapu-proc
jak-to-ze
ehm

Na negativní sdělení obvykle reagujeme některým z naučených vzorců. Mohou se i prolínat, obvykle ale převažuje při slovní reakci poměrně silně jeden z nich.

Obviníte sebe.

„Měl/a bych být…“

Obviníte druhé.

„Co si to dovoluješ!“

Vnímáte vlastní pocity a potřeby.

„Potřeboval/a bych…“

Vnímáte pocity a potřeby druhých.

„Potřeboval/a bys, abych…“

Tyto v vzorce většinou používáme nevědomě. Některé z nich nejsou pro komunikaci užitečné a ztěžují ji. Podívejte se, jak se taková reakce na negativní sdělení projevuje a zkuste přemýšlet o tom, ja to máte nejčastěji vy samotní.

Sdělení si vezmete osobně. Slyšíte za ním obviňování a kritiku na vaši hlavu. Vaše sebevědomí se snižuje. Začnete se buď bránit nebo se přizpůsobíte/podřídíte. Komunikace nemůže pokračovat konstruktivně.

Negativní sdělení: „Většího sobce než jsi ty, jsem opravdu nepotkal/a.“
„Sakra, měl/a jsem být citlivější...“
Sebeobviňující reakce

Ovládá vás hněv, přecházíte do útoku. Začnou vás ovládat silné emoce a konstruktivní komunikace je v tu chvíli nemožná.

Negativní sdělení: „Většího sobce než jsi ty, jsem opravdu nepotkal/a.“
„Co si to dovoluješ! To ty jsi ten největší sobec!“
Obviňující reakce

Snažíte se porozumět tomu, co se ve vás v takové chvíli odehrává. Mluvíte o sobě a vysvětlujete, co cítíte, když slyšíte, co vám druhý říká. Umožní vám to zjistit, jaká vaše potřeba je nenaplněná.

Negativní sdělení: „Většího sobce než jsi ty, jsem opravdu nepotkal/a.“
„Když tě slyším, jak mi říkáš, že jsem sobec, fakt mě to zraňuje, tolik jsem se musel/a upozadit, potřeboval/a bych aspoň nějaké uznání.“
Reakce vnímavá vůči sobě

Snažíte se porozumět tomu, co se v takové chvíli ve druhých odehrává a ověřujete si jejich pocity a potřeby tak, že se jich ptáte. To jim umožňuje vyjádřit co cítí a co potřebují. Jsou pak ochotní dále komunikovat a stejný zájem projevit i o vaše potřeby. Takový způsob vede k pokračování komunikace a jejímu prohlubování. Hledání řešení, při kterém budou naplněny potřeby obou stran.

Negativní sdělení: „Většího sobce než jsi ty, jsem opravdu nepotkal/a.“
„Zlobíš se, protože bys potřeboval/a větší ohledy? Potřeboval/a bys, abych dělal/a něco jinak...?“
Reakce vnímavá vůči ostatním

Jak obvykle reagujete na negativní sdělení?

Prvním krokem ke změně je uvědomění si, co potřebuji změnit. Jestli komunikace mezi vámi a druhým rodičem nefunguje, bude potřeba něco změnit. Kvůli vašemu dítěti potřebujete vytvořit fungující rodičovský tým, který spolu dokáže efektivně komunikovat.

Doporučujeme vám nyní na chvíli se zastavit a posoudit, jakým způsobem přijímáte a reagujete na negativní sdělení vy sami.

Odpovězte na následující otázky. Výsledek si můžete stáhnout nebo vytisknout pro porovnání, až se po nějakém čase k dotazníku opět vrátíte. Je dobré vědět, jestli se vám daří posouvat. Pokud ne, je dobré vyhledat pomoc. Efektivní komunikaci můžete zažít také při mediaci.

* Táhněte posuvníky na osách.

5
Vůbec / 0
Vždy / 10

„Jsem tak blbá/blbej…“

„To jsem zvoral/a.“

„Měl/a jsem radši…“

„Jsem k ničemu.“

5
Vůbec / 0
Vždy / 10

„To si děláš srandu!“

„Jsi sobec/hajzl/zmetek…“

„Zrovna ty mi budeš říkat…“

„A dost, tohle nebudu poslouchat!“

5
Vůbec / 0
Vždy / 10

„Z toho co říkáš jsem smutný/á, naštvaný/á…“

„Potřeboval/a bych…“

5
Vůbec / 0
Vždy / 10

„Zlobíš se protože…? Potřeboval/a bys, aby…“

„Když říkáš…, myslíš tím…?“

„Rozumím tomu správně, že…? Potřeboval/a bys, aby…“

Odeslat na e-mail
Stáhněte si nástroj jako pdf
Čas od času se můžete k otázkám vrátit a pozorovat, jak se mění vaše situace.

Jak vyjadřovat své potřeby?

Je dobré začít u sebe.

Když dokážeme rozpoznat své potřeby a dokážeme o nich mluvit s druhými – vyjádřit je, budeme schopni chápat i potřeby druhých. Své potřeby bychom měli vyjadřovat tak, aby naše slova nepůsobila vyčítavě nebo jako negativní hodnocení vůči těm, kterým je sdělujeme, aby nepředjímala nebo nenaznačovala špatný postoj nebo motivy druhé strany.

Příklad promluvy matky ke svým dětem (13 a 16 let):

Takto ne…

„Zase nikdo nevyklidil myčku, to to opravdu musím dělat vždycky jenom já?! To jste vážně takoví sobci, že ani nepomyslíte na to, co bych mohla potřebovat já?”

Nemá cenu domýšlet si, proč druzí nevyklidili myčku. Jejich motivy a důvody neznáme, dokud nám o nich sami nepoví.

Takto ano!

„Když jsem téměř jediná, kdo vyklízí myčku, je to pro mě opravdu frustrující a štve mě to. Pomohlo by mi, kdybyste občas vyklidili myčku. Ušetří mi to čas. Potřebuji pro sebe více času, potřebuji, aby se se mnou někdo podělil o odpovědnost za domácnost.”

Místo toho se zaměříme na sebe – co cítíme a co potřebujeme. Ostatní nijak nehodnotíme.

Vyjadřujeme se přímo.

Když neumíme vyjádřit své potřeby přímo, využíváme většinou hodnocení, interpretaci nebo přirovnání. Ten s kým mluvíme pravděpodobně za našimi slovy uslyší kritiku a přirozeně se začne bránit nebo přejde do útoku. Komunikace většinou brzy skončí.

Takto ne…

„Ty mě nikdy nechápeš.“

Za tímto nepřímým vyjádřením potřeby je nenaplněná potřeba pochopení.

Takto ano!

„Potřebovala bych s tebou zažívat pocit, že mi rozumíš, chápeš mě.“

Tohle přímé vyjádření potřeby umožní druhému, aniž by se cítil vinen za to, že to tak je, zeptat se, co by mohl udělat pro to, aby byla potřeba osoby naplněna.

Přímé vyjádření potřeb nám umožňuje pokračovat v komunikaci, dozvědět se více a mluvit o naší situaci.

Některé základní potřeby, které máme všichni

Nezávislost

zvolit si vlastní sny, cíle a hodnoty

zvolit si vlastní plán, jak splnění svých snů, cílů a hodnot dosáhnout.

Oslavování, truchlení

oslavit stvoření života a naplnění snů

oplakat ztrátu milovaných lidí, snů a tak dále

Integrita

přijetí

uznání

blízkost

sounáležitost

ohleduplnost

emoční bezpečí

empatie

láska

ujištění

respekt

podpora

důvěra

porozumění

vřelost

poctivost (která se posílí ve snaze učit se z vlastních omezení)

schopnost přispět k obohacení života (využít své schopnosti a dávat to, co přispívá obohacení života)

Tělesné potřeby

vzduch

odpočinek

sexuální projevy

potrava

pohyb a cvičení

přístřeší

dotyk

voda

ochrana před formami života, jež nás ohrožují (viry, bakterie, hmyz, dravá zvěř atd.)

Hra

zábava

smích

Duchovní sdílení

krása

řád

harmonie

mír

inspirace