„Naše řeč odráží naše myšlenky i vnímání a určuje svět, v němž žijeme. Lidé nás vnímají skrze naši řeč, protože právě řeč vypráví příběh našeho myšlení, života a skutečného já. Svou řečí můžeme otevírat nebo zavírat dveře, způsobit radost nebo utrpení a nepochybně také určit míru svého štěstí a spokojenosti.” Dorothy J. Maverová (v Rosenberg, 2015)
Proč se cítíme tak, jak se cítíme?
Naše pocity vychází také z toho, jak přijímáme slova a činy druhých a z toho, jaké potřeby a očekávání máme v dané chvíli. Víme, že pocity jsou zčásti nevědomou reakcí na podnět. Je ale dobré si uvědomit, že na své pocity máme také přímý vliv a za to, jak si je vytváříme, jsme zčásti odpovědní sami.
„To, co druzí dělají, může být podnětem našich pocitů, ne však jejich příčinou.”
Rosenberg, 2008
Ačkoli naše pocity mohou být ovlivněny vnějšími událostmi a chováním druhých, většina z nich pramení z toho, jak v dané situaci vnímáme své potřeby a zda je považujeme za naplněné. To, jak se cítíme, není výhradně způsobeno chováním druhých, ale z velké části tím, jak naše prožitky rezonují s našimi potřebami.
Nemohu vždy ovlivnit, jak se druzí chovají, ale mé pocity často pramení z mého vnímání vlastních potřeb – a právě mé vnímání je to, co mohu změnit (a v mnoha situacích bohužel to jediné, co mohu změnit).
Naše pocity odrážejí nejen chování druhých, ale především to, jak toto chování interpretujeme ve vztahu k našim potřebám a očekáváním.
Pocity pramenící z:


„Uvědomění si vlastních hlubších potřeb i potřeb druhých, nám umožní vnímat vztahy v novém světle.“ Rosenberg, 2020
Přijímání negativních sdělení
Nejen během rozvodu/rozchodu, ale i po něm budete jako rodiče možná čelit ze strany bývalého partnera sdělením, která vám budou nepříjemná.





Na negativní sdělení obvykle reagujeme některým z naučených vzorců. Mohou se i prolínat, obvykle ale převažuje při slovní reakci poměrně silně jeden z nich.
Tyto v vzorce většinou používáme nevědomě. Některé z nich nejsou pro komunikaci užitečné a ztěžují ji. Podívejte se, jak se taková reakce na negativní sdělení projevuje a zkuste přemýšlet o tom, ja to máte nejčastěji vy samotní.
Obviníte sebe.
Sdělení si vezmete osobně. Slyšíte za ním obviňování a kritiku na vaši hlavu. Vaše sebevědomí se snižuje. Začnete se buď bránit nebo se přizpůsobíte/podřídíte. Komunikace nemůže pokračovat konstruktivně.
Negativní sdělení: „Většího sobce než jsi ty, jsem opravdu nepotkal/a.“
Obviníte druhé.
Ovládá vás hněv, přecházíte do útoku. Začnou vás ovládat silné emoce a konstruktivní komunikace je v tu chvíli nemožná.
Negativní sdělení: „Většího sobce než jsi ty, jsem opravdu nepotkal/a.“
Vnímáte vlastní pocity a potřeby.
Snažíte se porozumět tomu, co se ve vás v takové chvíli odehrává. Mluvíte o sobě a vysvětlujete, co cítíte, když slyšíte, co vám druhý říká. Umožní vám to zjistit, jaká vaše potřeba je nenaplněná.
Negativní sdělení: „Většího sobce než jsi ty, jsem opravdu nepotkal/a.“
Vnímáte pocity a potřeby druhých.
Snažíte se porozumět tomu, co se v takové chvíli ve druhých odehrává a ověřujete si jejich pocity a potřeby tak, že se jich ptáte. To jim umožňuje vyjádřit co cítí a co potřebují. Jsou pak ochotní dále komunikovat a stejný zájem projevit i o vaše potřeby. Takový způsob vede k pokračování komunikace a jejímu prohlubování. Hledání řešení, při kterém budou naplněny potřeby obou stran.
Negativní sdělení: „Většího sobce než jsi ty, jsem opravdu nepotkal/a.“
Jak obvykle reagujete na negativní sdělení?
Prvním krokem ke změně je uvědomění si, co potřebuji změnit. Jestli komunikace mezi vámi a druhým rodičem nefunguje, bude potřeba něco změnit. Kvůli vašemu dítěti potřebujete vytvořit fungující rodičovský tým, který spolu dokáže efektivně komunikovat.
Odpovězte na následující otázky. Výsledek si můžete stáhnout nebo vytisknout pro porovnání, až se po nějakém čase k dotazníku opět vrátíte. Je dobré vědět, jestli se vám daří posouvat. Pokud ne, je dobré vyhledat pomoc. Efektivní komunikaci můžete zažít také při mediaci.
Cvičení: Jak obvykle reagujete na negativní sdělení?
* Táhněte posuvníky na osách.
Obvyklé reakce
„Jsem tak blbá/blbej…“
„To jsem zvoral/a.“
„Měl/a jsem radši…“
„Jsem k ničemu.“
Obvyklé reakce
„To si děláš srandu!“
„Jsi sobec/hajzl/zmetek…“
„Zrovna ty mi budeš říkat…“
„A dost, tohle nebudu poslouchat!“
Obvyklé reakce
„Z toho co říkáš jsem smutný/á, naštvaný/á…“
„Potřeboval/a bych…“
Obvyklé reakce
„Zlobíš se protože…? Potřeboval/a bys, aby…“
„Když říkáš…, myslíš tím…?“
„Rozumím tomu správně, že…? Potřeboval/a bys, aby…“
Jak vyjadřovat své potřeby?
Je dobré začít u sebe.
Když dokážeme rozpoznat své potřeby a dokážeme o nich mluvit s druhými – vyjádřit je, budeme schopni chápat i potřeby druhých. Své potřeby bychom měli vyjadřovat tak, aby naše slova nepůsobila vyčítavě nebo jako negativní hodnocení vůči těm, kterým je sdělujeme, aby nepředjímala nebo nenaznačovala špatný postoj nebo motivy druhé strany.
Příklad promluvy matky ke svým dětem (13 a 16 let):
Takto ne…
„Zase nikdo nevyklidil myčku, to to opravdu musím dělat vždycky jenom já?! To jste vážně takoví sobci, že ani nepomyslíte na to, co bych mohla potřebovat já?”
Takto ano!
„Když jsem téměř jediná, kdo vyklízí myčku, je to pro mě opravdu frustrující a štve mě to. Pomohlo by mi, kdybyste občas vyklidili myčku. Ušetří mi to čas. Potřebuji pro sebe více času, potřebuji, aby se se mnou někdo podělil o odpovědnost za domácnost.”
Vyjadřujeme se přímo.
Když neumíme vyjádřit své potřeby přímo, využíváme většinou hodnocení, interpretaci nebo přirovnání. Ten s kým mluvíme pravděpodobně za našimi slovy uslyší kritiku a přirozeně se začne bránit nebo přejde do útoku. Komunikace většinou brzy skončí.
Takto ne…
„Ty mě nikdy nechápeš.“
Takto ano!
„Potřebovala bych s tebou zažívat pocit, že mi rozumíš, chápeš mě.“
Přímé vyjádření potřeb nám umožňuje pokračovat v komunikaci, dozvědět se více a mluvit o naší situaci.
Některé základní potřeby, které máme všichni
Nezávislost
zvolit si vlastní sny, cíle a hodnoty
zvolit si vlastní plán, jak splnění svých snů, cílů a hodnot dosáhnout.
Oslavování, truchlení
oslavit stvoření života a naplnění snů
oplakat ztrátu milovaných lidí, snů a tak dále
Integrita
přijetí
uznání
blízkost
sounáležitost
ohleduplnost
emoční bezpečí
empatie
láska
ujištění
respekt
podpora
důvěra
porozumění
vřelost
poctivost (která se posílí ve snaze učit se z vlastních omezení)
schopnost přispět k obohacení života (využít své schopnosti a dávat to, co přispívá obohacení života)
Tělesné potřeby
vzduch
odpočinek
sexuální projevy
potrava
pohyb a cvičení
přístřeší
dotyk
voda
ochrana před formami života, jež nás ohrožují (viry, bakterie, hmyz, dravá zvěř atd.)
Hra
zábava
smích
Duchovní sdílení
krása
řád
harmonie
mír
inspirace