„Kdo chce, hledá způsob. Kdo nechce, hledá důvod.“ Jan Werich
Úvod k tématu
Máme po rozvodu/rozchodu usilovat o to, abychom s druhým rodičem měli ještě vůbec nějaký vztah? Odpověď zní ano. Jde o vztah, který vám umožní spolu bezpečně řešit vše, co se týká vašeho společného dítěte. Kvůli svému dítěti potřebujete spolu s druhým rodičem vytvořit fungující rodičovský tým.
Rodičovský tým funguje na bázi dobrých sousedských vztahů.
Dobří sousedé:
- se nemilují, ale respektují se (někteří se mají i celkem rádi)
- pozdraví se (komunikují spolu dle pravidel slušného chování)
- respektují soukromí druhého souseda
- občas si vypomohou
- …
Rodiče po rozvodu/rozchodu je možné přirovnat ke dvěma suverénním státům – jsou nezávislé a mají své hranice. Území těchto států tvoří domácnosti rodičů. Děti pak představují občany s dvojím občanstvím, kteří se pohybují mezi dvěma domovskými státy (domácnostmi).
Jak se udržují dobré vztahy mezi sousedními státy?
Jak to vypadá, když rodičovský tým funguje?
Jako rodiče po rozvodu/rozchodu jste schopni:
- se navzájem pozdravit,
- komunikovat spolu o důležitých záležitostech, které se týkají společné péče (např. zdravotní stav dítěte, docházka do školy apod.) slušně a s respektem,
- dodržovat dohody a ujednání z rodičovského plánu,
- vyjednávat v odůvodněných případech s druhým rodičem o změnách,
- respektovat čas druhého rodiče strávený s dítětem a bezdůvodně do něj nezasahovat.
Kde se momentálně jako rodiče nacházíte?
* Zamyslete se nad tím, jak momentálně vypadá vaše spolupráce s druhým rodičem:
Nezvládnutý rodičovský konflikt
Jaké dopady může mít nezvládnutý rodičovský konflikt na vaše dítě?
Ačkoliv se často mluví o vlivu rozvodu na děti obecně, ve výzkumu se rozlišuje mnoho okolností, skrze něž se rozpad vztahu rodičů do života dětí promítá. Ukazuje se, že samotný fakt, že rodiče spolu nežijí (tedy změna struktury rodiny) je méně významný, než povaha vztahů v nově nastalé situaci a klíčovou roli zde hraje silný a nezvládnutý konflikt (Martínez-Pampliega et al. 2021). Studie ukazují, že velmi časté hádky a silné konflikty mezi rodiči po rozvodu mají dlouhodobý dopad na děti – i když už jsou dospělé. (Avci et al. 2021; Lange et al. 2021) Mladí lidé, jejichž rozvedení rodiče se často hádali, častěji trpěli úzkostí, depresí, projevovali více hněvu a agresivity. Další výzkumy upozorňují konkrétněji, že nejvíce jsou zasaženy schopnosti zvládat emoce, navazovat vztahy a uvažovat racionálně. (Radetzki et al. 2022)
Zároveň přehled výzkumů o konfliktu ukazuje, že i když se rodiče po rozvodu hádají nebo spolu nevycházejí, nemusí to automaticky znamenat, že je pro děti lepší, aby žily jen s jedním z nich (Nielsen 2017). Společná péče (kdy děti tráví s každým rodičem alespoň 35 % času) není pro děti horší než péče jednoho rodiče, ani když jsou vztahy mezi rodiči napjaté. Důležitější než míra konfliktu je to, jaký vztah má každé z dětí se svými rodiči. Pokud mají děti dobrý a blízký vztah s oběma rodiči, prospívá jim. A to do jisté míry bez ohledu na to, jak se rodiče navzájem snášejí (samozřejmě s výjimkou extrémů a podle toho jak dokážou rodiče nepřenášet svůj konflikt na děti).
Zdroj: archiv Evy Barešové, lektorka kroužku pro děti v rozvodové situaci, mediátorka, mediace-baresova.cz.
Jak funguje naše vzájemná spolupráce?
„Ne oni, ale TY. Ne tam, ale TADY. Ne potom, ale TEĎ.“
* Zkuste si upřímně zodpovědět následující otázky ohledně fungování vaší spolupráce s druhým rodičem. Nemyslete přitom na toho druhého (co on/a nezvládá, nedělá dobře), zamyslete se nad sebou. Co se vám nedaří, co potřebujete kvůli svému dítěti zlepšit?
Cvičení: Jak funguje naše vzájemná spolupráce
Jak to nyní máme?
Jsme ve válce…
Jak se to projevuje?
- Nezdravíme se.
- Komunikujeme prostřednictvím dítěte.
- Před dítětem o druhém rodiči a dalších osobách, které jsou dítěti blízké, nemluvím nebo o nich mluvím negativně.
- Před dítětem se hádáme a vyčítáme si, co kdo udělal nebo neudělal.
- Dokážeme se i fyzicky napadnout.
Jak se tento stav může promítat do vztahu rodiče s dítětem?
- Neumožníte dítěti mít k dispozici své osobní věci u druhého rodiče (oblečení, hračky, sportovní vybavení apod.)
- Dítě převlékáte nebo ho nutíte převlékat se bezprostředně po příchodu od druhého rodiče do „svých věcí“ („Vezmi si na sebe tuhle bundu, kterou máš ode mně.“).
- Dítě musí odevzdat klíče od vašeho domu nebo bytu v době, kdy je u druhého rodiče.
- Sdílíte s dítětem nevhodné informace. Děláte si z něj parťáka, „vrbu“. Supluje dospělého partnera.
- Zveličujete domnělá selhání druhého rodiče („Nestaral/a se o tebe.“).
- Vytváříte s dítětem koalici proti druhému rodiči („Neříkej to tátovi/mámě.“).
- Vytváříte vašimi sděleními v dítěti pocity viny („Bude mi po tobě smutno, když budeš u táty/mámy.“).
- Nutíte dítě vybrat si („Chceš být se mnou, nebo půjdeš k tátovi/mámě?“).
- Dítě se vyhýbá sdílení jakýchkoliv informací o druhém rodiči. Obává se negativní reakce, vyčítání, očerňování druhého rodiče.
Volíme spíše tichou koexistenci
Jak se to projevuje?
Pro jednoho nebo oba rodiče platí:
- Jsme v konfliktu, ale většinou dokážeme naše dítě ušetřit těchto situací. Snažíme se před ním nehádat.
- Oběma nebo jednomu z nás se ještě nepodařilo přijmout, že druhý rodiče (jeho péče) je pro naše dítě stejně důležitý, ale dokážeme to akceptovat jako fakt.
- Komunikace mezi námi nefunguje dobře, ale za pomoci odborné pomoci jsme si vypracovali rodičovský plán a většinou se nám ho daří dodržovat.
- Nedokážeme o druhém rodiči před dítětem mluvit pěkně, ale snažíme se neříkat o něm nic špatného. Raději mlčíme.
- Dítě si raději předáváme přes školské zařízení (z obavy z konfliktu).
- Máme paralelní rodičovství, nespolupracujeme spolu, vytváříme pro dítě dva oddělené, ale relativně se respektující světy.
Jak se žije dítěti v křehkém příměří?
Naše dítě si našlo strategii, jak fungovat v takovém uspořádání:
- Dává si pozor, aby nemluvilo o druhém rodiči s nadšením nebo ho za něco nechválilo. Nechce tím rodiči, se kterým zrovna je ublížit.
- Některé věci (sportovní vybavení, elektronika) užívá raději jen u toho rodiče, od kterého je dostalo. Chce se vyhnout zbytečným „řečem“.
- Naše dítě ví, že se nesnášíme a zraňuje ho to.
- Naše dítě je občas unavené, smutné, bez nálady – protože takové uspořádání je náročné žít, vyčerpává.
- Naše dítě je šťastné za to, že může být i dál s každým z nás a doufá, že jednou to mezi námi bude lepší.
Spolupracujeme a dost dobře se nám to daří
Jak se to projevuje?
- navzájem se respektujeme a uznáváme v rodičovské roli
- jsme nekonfliktní
- kooperujeme a komunikujeme spolu o záležitostech našeho dítěte
- jsme ochotní se domlouvat
- podporujeme vztah dítěte k druhému rodiči
- respektujeme dobu a způsob trávení času dítěte s druhým rodičem (včetně přítomnosti dalších osob) a nezasahujeme do něj
- rozumíme potřebám našeho dítěte a umíme na ně reagovat
- dokážeme řešit problémy skrze naplňování potřeb našeho dítěte
- nebráníme dítěti v kontaktu s druhým rodičem
- předáváme si dítě s překryvem: pozveme jeden druhého na kávu a chvíli jsem spolu všichni
- naše dítě má dva domovy: „u mámy“ a „u táty“
Jak se tento stav může promítat do vztahu rodiče s dítětem?
- Dovolíme svému dítěti, aby o svých osobních věcech rozhodovalo samo. (U koho z nás je bude používat, kdy si je bude brát s sebou.)
- Ponechali jsme v životě našeho dítěte co nejvíce věcí, jak na ně bylo zvyklé před naším rozchodem. (Kroužky, víkendy u babičky, fotbalová neděle s tátou, i když je to zrovna neděle, kdy má dítě máma…)
- Když má naše dítě problémy nebo je potřeba domluvit nějakou změnu, sejdeme se a společně to řešíme. Je to naše odpovědnost.
Komunikujeme spolu přímo, nevyužíváme dítě k vyřizování vzkazů. Komunikace je také naší odpovědností. - Naše dítě má ve svém pokojíčku u každého z nás fotku toho druhého rodiče, aby se mu nestýskalo, když s ní/m zrovna není.
Vše může začít například nepříjemnými pocity dítěte…
