„Není pro nás až tak důležité, abyste byli spolu, ale abyste byli šťastní, měli nás rádi a my směly mít rády vás oba.“ Vaše děti
O základních dětských potřebách, které bychom jako rodiče po rozvodu/rozchodu měli naplňovat, hovoříme v kapitole Co děti v situaci rozpadu vztahu jejich rodičů potřebují. Další kapitoly pojednávají o tom, co děti prožívají obecně a jak jim rodiče mohou situaci ulehčit.
Reakce dětí na situaci rozvodu/rozchodu se specificky liší s ohledem na věk dítěte, na vývojovou fázi, ve které se dítě zrovna nachází.
Reakce dětí dle věku
Jak se budují vztahy s dětmi?
Čas hraje klíčovou roli
Není možné budovat a udržovat s někým vztah, aniž bychom s ním trávili čas. To platí ve všech vztazích, v partnerských, přátelských i na úrovni rodič – dítě. Společný čas nám umožňuje poznávat se, na základě opakovaných pozitivních zkušeností budovat vzájemnou důvěru, mít společné zážitky, které vytváří pouto mezi námi. Učí nás přizpůsobovat se druhému, ale také si říkat o vlastní potřeby a vymezovat si hranice.
Společně tráveným časem naplňujeme svoje rodičovství, máme na dítě a jeho život vliv, můžeme mu předávat pro nás důležité hodnoty.
Trávit spolu čas je pro rozvoj a udržování vztahu potřeba vždy. S tím, jak dítě roste a vyvíjí se, se proměňuje množství a způsob společného trávení času.
U velmi malých dětí 0-3 roky, je velmi důležité, aby dítě mohlo navázat pevnou vazbu s oběma svými rodiči a zažívalo opakovanou pozitivní zkušenost, že rodič adekvátně reaguje na potřeby dítěte a dokáže je naplňovat. To vytváří pocit bezpečí a buduje důvěru dítěte v rodiče.
Je důležité, aby se rodič s dítětem vídal často a intervaly mezi těmito kontakty nebyly dlouhé. I takto malé děti mohou po rozvodu/rozchodu rodičů mít od obou rodičů péči zahrnující přespávání. Je důležité, naplnit určitá kritéria z pohledu potřeb dítěte. Detailně jsou kritéria popsána v Uspořádání péče o děti po rozvodu/rozchodu ve věku 0–3 let zahrnujícího přespávání dítěte u obou rodičů.
I později v batolecím období až do předškolního věku potřebují děti častou frekvenci kontaktů s oběma rodiči a zažívat s nimi každodennost (nejen víkendové nebo prázdninové režimy). Intervaly střídání je možné prodlužovat a počet přespávání navyšovat nebo pevně ukotvit.
- péče rezidenčního rodiče
- péče nerezidenčního rodiče
Děti mladšího školního věku (od 6-7 let) potřebují ohledně času tráveného s oběma rodiči pravidelnost a předvídatelnost, která podporuje jejich navykání si na pevný režim školy. V takovém uspořádání mohou své dítě oba rodiče podporovat ve zvládnutí školních povinností a podpořit ho v adaptaci na velkou životní změnu, jakou je nástup do první třídy. Stále je potřeba, aby dítě zažívalo s každým z rodičů rutinu všedního dne, aby mělo možnost vidět a zažít, co to znamená být ženou a mámou a mužem a tátou. Všechny tyto vzory potřebuje dítě vstřebávat.
Čas každého z rodičů strávený s dítětem je ideálně dostatečně dlouhý a střídá se ve stabilně domluvených intervalech.
Přibližně kolem 10. roku věku dítěte začíná zesilovat nezájem o rodiče a objevuje se potřeba více se vídat se svými vrstevníky. Dítě začíná potřebovat čas i samo pro sebe, mimo rodinu.
- péče jednoho rodiče
- péče druhého rodiče
- čas, který dítě potřebuje trávit se svými vrstevníky
Děti v pubertě a adolescenti (od 12 let) jsou už v mnohém samostatné. Od rodičů potřebují spíše dohled a podporu. S přibývajícím věkem dítěte se zesiluje jeho potřeba být samostatný, trávit více času s vrstevníky.
Společně trávený čas se překlápí do formy určité koexistence, kdy děti potřebují vědět, že tu pro ně rodiče jsou, zajišťují nadále jejich základní potřeby, ale nepotřebují už s nimi trávit hodně času. Postupně získávají určitou volnost a autonomii v rozhodování, jak a s kým budou trávit svůj čas. Přesto je důležité, držet pevně (a nejlépe jako rodiče ve spolupráci) výchovné hranice a dítě do nich neustále vracet.
Tak jak klesá závislost dítěte na rodičích, není důležité množství času, ale jeho kvalita – jak ho rodič s dítětem stráví.
Dítě v tomto věku by mělo mít možnost vyjádřit se k tomu, jak bude společný čas naplněn. Mělo by mít možnost vyjádřit svoje přání a rodič by ho měl v rozhodnutí, jak nakonec čas stráví, zohlednit. Ochota trávit spolu čas bude samozřejmě stoupat, pokud bude nabídka z pohledu dítěte atraktivní.
I v tomto věku je ale potřeba mít dostatek společného času, aby tu rodič mohl být pro dítě, když se bude potřebovat s něčím svěřit, bude potřebovat pomoci s řešením nějakého problému. Během letmé návštěvy se takové věci nestanou.
Vztah rodič – dítě je v tomto věku již navázán. Jde o jeho udržování a prohlubování. Dítě už tráví podstatně více času mimo rodinu (škola, zájmové aktivity, kamarádi).
- péče jednoho rodiče
- péče druhého rodiče
- čas, který dítě potřebuje trávit se svými vrstevníky
- péče rezidenčního rodiče
- péče nerezidenčního rodiče
- čas, který dítě potřebuje trávit se svými vrstevníky
Z výzkumů vyplývá, že pokud mají děti vyváženou péči obou rodičů od raného věku, přirozeně v ní zůstávají i ve věku dospívání. Pokud se rodiče rozchází/rozvádí v době, kdy je jejich dítě ve věku dospívání, bývá ochota dítěte měnit prostředí, zvykat si na nové (u druhého rodiče) nižší. Většinou potřebuje rozumět tomu, proč by mělo tyto změny přijmout a přizpůsobovat se novému uspořádání. Potřebuje také, aby smělo do nového uspořádání mluvit, vyjádřit, za jakých podmínek by to bylo ochotné udělat – ve smyslu:
„Chci mít svoje zázemí, pokoj, který bude jenom můj…“
„Byl/a bych rád/a, kdyby tam aspoň ze začátku nebyl Tvůj nový přítel, když tam budu já.“
„Budeš mě ale vozit na basket, nechci jezdit přes celé město MHD.“
„OK ale jeden víkend v měsíci určuju já, co se bude dělat a vy to akceptujete.“ apod.
Vynutit si, zejména ve starším věku dítěte proti jeho odporu, aby přijalo změny a nové podmínky, které nastavili rodiče proto, že se rozešli, je téměř nemožné. Dítě to vnímá jako nespravedlivé. Rodiče by s ním měli vyjednávat, přizvat ho ke spolutvorbě nového uspořádání, přistupovat k němu partnersky. I tyto starší děti ale potřebují vědět, že odpovědnost za rozhodnutí leží na rodičích, ale že jsou pro ně názor dítěte a jeho potřeby důležité.
Dovolený a každým z rodičů podporovaný vztah dítěte k druhému rodiči
I po rozvodu potřebuje dítě oba své rodiče. Dokud jsme jako partneři spolu, vedeme děti k lásce k nám oběma. Považujeme to za normální a žádoucí. Rozvod/rozchod by to neměl měnit.
Aby dítě zvládlo všechny změny a ztráty, které přinesl rozpad rodiny, potřebuje, abyste podporovali jeho vztah k druhému rodiči. Přestože to pro vás může být obtížné. Potřebuje vědět, že smí mít oba rádo, že láska k oběma rodičům je vítaná.
Jak může situace vypadat, když se to ne/daří?
(příklad)
Dítě se vrátí od táty, kde už bydlí i jeho nová přítelkyně. Na dotaz mámy, jak se mělo, co dělali sděluje:
„Táta má super novou televizi, hráli jsme na ní hry. Hrála s náma i Helena, tátova nová přítelkyně. Je skvělá, jak tomu rozumí a fakt jí to jde. Pracuje v IT. V sobotu jsme k obědu měli KFCéčko a mohl jsem vypít celou colu. Táta mi taky pomohl s tou matikou, už tomu asi rozumím. Ve čtvrtek jsem se mohl chvíli večer ještě koukat na Tvoje tvář má známý hlas s tátou a Helenou. Dávali si víno, myslím, že je s ní tátovi dobře. Takže jsem ve čtvrtek nečetl knížku, i když vím, že bych měl. Bylo to super. Trochu se mi po tobě stýskalo. Asi by mi pomohlo, kdybych si s sebou mohl brát Punťu, ale Helena je alergická na srst a ty bys tu bez něj zůstala úplně sama.“
Dítě se vrátí od táty, kde už bydlí i jeho nová přítelkyně. Na dotaz mámy, jak se mělo, co dělali sděluje:
„Táta má super novou televizi, hráli jsme na ní hry. Taky mi pomohl s tou matikou, už tomu asi rozumím. Stýskalo se mi po tobě, už jsem se těšil za tebou domů.“
Jaké informace dítě vynechalo?
- hraní her
- přítomnost Heleny, tátovi přítelkyně
- k obědu fastfood a kola
- druhý rodič pil víno
- druhý rodič je šťastný
- zanedbání školních povinností
- „trochu se mi stýskalo“ upravilo dítě na „stýskalo se mi po tobě“ (říká, co by si rodič přál slyšet)
- nesdělí svoji potřebu – mít s sebou Punťu – upřednostní potřebu rodiče (nebýt sám)
Proč to dítě dělá?
Cítí, že nemá dovolený a rodičem podporovaný vztah k druhému rodiči. Neví tak, co si může dovolit říct, aby druhého rodiče nepopudil, nezavdal podnět k vyzvídání či v rodiči nevzbudil lítost. Může se chtít vyhnout nepříjemnostem. Může mít obavy, že uslyší o druhém rodiči špatné věci, že dostane za úkol něco druhému rodiči příště vyřídit. Nebo si jen nechce zkazit pěkné vzpomínky na čas s druhým rodičem.
§ 889 OZ
„Rodič, který má dítě v péči, a druhý rodič se musejí zdržet všeho, co narušuje vztah dítěte k oběma rodičům nebo co výchovu dítěte ztěžuje. Brání-li rodič, který má dítě v péči, bezdůvodně trvale či opakovaně druhému rodiči ve styku s dítětem, je takové chování důvodem pro nové rozhodnutí soudu o tom, který z rodičů má mít dítě ve své péči.“
Oddělit co se stalo v partnerství a dovolit dítěti mít rádo druhého rodiče, je ten nejtěžší a nejdůležitější úkol v porozvodovém rodičovství (obzvlášť pro rodiče, který rozvod/rozchod neinicioval). K jeho dosažení může vést dlouhá cesta. Je ale důležité ji zvládnout a vydat se na ní (pokud už po ní nejdete) ještě dnes.
Jak se budují a udržují vztahy s dětmi také velmi srozumitelně vysvětluje koncept Sdíleného rodičovství.
Co dalšího děti potřebují?
Kromě dovoleného a podporovaného vztahu s oběma rodiči jsou pro naše děti důležité také tyto věci:
Informace
Pokud od vás dítě dostává informace a odpovědi, dáváte mu pocit, že na něm záleží, dáváte mu naději, že budete brát ohled na jeho přání a potřeby…
Informace
- potřeba zorientovat se v situaci
- potřeba pozornosti (rodiče se zajímají a jsou tu pro mě)
- potřeba naděje (i na mě a na tom co chci a potřebuji záleží)
- ujištění a uvedení věci na pravou míru
- zabrání dítěti dotvářet si realitu nebo si představovat „černou” budoucnost
- zabránění pocitu viny u dítěte
- zbavení strachu a nejistoty
- dostatek informací
- možnost dělat informovaná rozhodnutí
- vyjadřovat se (na zákl. správného porozumění situace a chápání důsledků)
- tok informací
- možnost mluvit kdykoliv s oběma rodiči (k tomu je potřeba čas s oběma rodiči a také podporu při komunikaci s druhým rodičem – telefon, on-line rozhovor apod.)
Dokud jako rodiče téma „neotevřete“, je pro vaše dítě těžké se ptát, vyjadřovat svoje emoce a potřeby.
Tipy
Vysvětlování a jasný postoj
Děti velmi často vědí, že se mezi rodiči něco děje. Ty malé spíš vnímají emoce mezi rodiči, ty větší jdou po významu slov, které si rodiče vyměňují. „Čtou” neverbální komunikaci, gesta, mimiku. Pátrají po všech důkazech, které by potvrdily nebo vyvrátily jejich obavy. Bojí se dne, odkdy to bude jisté, ale nejistota prohlubuje jejich strach.
Někteří rodiče se mylně domnívají, že jejich děti nic neví, netuší. Z výpovědí mladých dospělých, kteří prožili rozvod/rozchod svých rodičů jako děti často vyplývá, že věděli o každé hádce mezi rodiči. Snažily se jako děti neusnout a čekaly, až přijde druhý rodič domů, aby slyšely a věděly, co se mezi rodiči stane atp.
Pro děti to obvykle nebývá překvapení. Vědět bolí, ale zároveň přináší úlevu, že už je to jisté a tahle jedna neznámá je zodpovězena.
Rodiče by měli dětem sdělit, že se rozchází nejpozději do doby, než se jeden z nich odstěhuje/odejde.
Důležité také je, být jednotní. Dětem velmi komplikuje situaci, pokud jeden z rodičů stále doufá, že se dají s partnerem/partnerkou zase dohromady a v dětech tuto naději živí.
Jistota a stabilita
Jak dětem poskytnout jistotu a stabilitu v nejisté a nestabilní době, kdy často ani sami nevíme, co jak bude?
- zachovejte v životě dítěte co nejvíce věcí a zvyklostí tak, jak byly před rozvodem/rozchodem (něco se změní, ale něco možná nemusí: školská zařízení, kroužky, návštěvy u prarodičů…)
- ujišťujte dítě, že na vaší lásce k němu se nic nezmění, že stále bude patřit k vám a vy k němu
- zejména u starších dětí: zůstaňte oba pevní v dosud nastavených pravidlech a hranicích (puberťákovi/adolescentovi to dává pocit jistoty)
Výhled do budoucna
Děti potřebují vědět, co konkrétně se pro ně (z)mění. Potřebují také ujistit, že bude líp.
Velmi důležité je výhled na zlepšení a ustálení situace v brzké budoucnosti.
Malé děti (předškolní a mladší školní věk) potřebují opakované ujišťování, že se situace zlepší. Potřebují stabilizovat v rámci každého dne, příštích dní. Dodržujte režim dítěte, na které bylo zvyklé (čas kdy se vstává, kdy se jde spát, kdy je čas na přípravu do školy, kdy na hru). Bavte se s dětmi o tom, co je čeká dnes, jak to bude zítra. Věnujte tomu čas, vašemu dítěti to dodá pocit jistoty.
Zájem a ohledy
Vaše děti přišly vaším rozchodem o to nejdůležitější, rodinu. Musí se vyrovnat se ztrátou a zvyknout si na řadu změn. Zaslouží si od vás zvláštní ohledy, zaslouží si, abyste jejich potřeby nadřadily těm svým.
Co pro ně můžete udělat:
- Buďte trpěliví a tolerantnější k emočním projevům dítěte, k nestandardnímu chování (neobjevovalo se před rozvodem/rozchodem).
- Uplatňujte v péči o dítě laskavý a respektující přístup. Nerozmazlujte dítě, nekupujte si jeho náklonnost, ale podporujte ho ve zvládání změn a zpracování ztráty.
- Dodržujte pevně nastavené a pro dítě srozumitelné hranice ve výchově (nejlépe oba v součinnosti). Důsledně, ale laskavě vymáhejte trvejte na jejich dodržování.
- Ujistěte se, že vše co činíte, činíte pro dítě a kvůli němu ne z motivu dosáhnout „spravedlnosti“, potrestat druhého rodiče.
Podívejte se co dělat a co naopak nedělat, abyste dětem situaci usnadnili.
Respekt mezi rodiči
Vaše dítě potřebujete, abyste se k sobě chovali s respektem. Pokud se respektujete vzájemně, vytváříte pro dítě dobrý vzor, ale také ukazujete, že respektujete své dítě, které pochází z vás obou. Z každého z vás něco má. Pokud se vzájemně kritizujete a očerňujete, říkáte dítěti, že je z 1/2 nebo dokonce celé špatné.
Co znamená chovat se k někomu s respektem:
Jak se naučit chovat s respektem?
- Uvědomte si své vlastní hodnoty. Co je pro vás důležité a proč?
- Zkuste se na situaci podívat z pohledu druhé osoby.
- Komunikujte otevřeně a upřímně. Snažte se vyjadřovat své potřeby a vysvětlujte, proč po druhém něco chcete, jaká vaše potřeba se za vaší prosbou skrývá.
- Řešte konflikty, nebojte se říci si o pomoc.
- Trénujte empatii. Čtěte knihy, dívejte se na filmy a snažte se porozumět různým lidským zkušenostem.
- Buďte trpěliví. Změna chování vyžaduje čas a úsilí.
Proč je respekt důležitý?
Zlepšuje vztahy. Je základem důvěry, porozumění a spolupráce.
Snižuje konflikty. Když se k sobě chováme s respektem, je méně pravděpodobné, že dojde ke konfliktům a neshodám.
Zvyšuje sebeúctu. Když jsme respektováni druhými, cítíme se lépe sami se sebou.
Spokojené dítě
Dítě se učí nápodobou a nejvíce ho ovlivňují vzory chování jeho rodičů. Učte své dítě:
- LÁSCE: Dovolte mu mít dobrý vztah k vám oběma.
- SEBEÚCTĚ: Vaše dítě pochází z vás obou, aby se mohlo přijmout, musí vědět, že jste oba v pořádku – že se tak vzájemně vidíte. Respektujete se a nemluvte o sobě před dítětem špatně.
- DŮVĚŘE a SPOLEHLIVOSTI: Rozhodujte o svém dítěti společně, domluvte se a domluvené dodržujte.
- RESPEKTU: Chovejte se k sobě s respektem. Pozdravte se, dodržujte pravidla slušného chování (hlavně vůči sobě navzájem).
Nezapomínejte, že dětství vašeho dítěte uteče jako voda. Váš cíl je ZDRAVÉ, ŠŤASTNÉ A SPOKOJENÉ DÍTĚ, které se stane zdravým, šťastným a spokojeným dospělým.
Ne oni, ale TY. Ne tam, ale TADY. Ne potom, ale TEĎ.
Co můžete pro své dítě udělat teď hned?
Převezměte svou odpovědnost. Není ve vašich silách ovlivnit vše, ale vždy můžete ovlivnit to, jak se nakonec zachováte. Spoustu věcí můžete udělat vy sami, a ve většině případů to může přinést změnu i ze strany druhého rodiče.
Jak to mám nyní já?
Zkuste si nyní v duchu odpovědět na tyto otázky:
Nechci nebo nemůžu svoje chování změnit?
Co platí pro vás?
* Otočte příslušnou kartičku:
Nechci svoje chování měnit.
Právě jste obětovali svoje dítě.
Podívejte se na negativní dopady rozvodu/rozchodu na dítě. Možná je to budoucnost právě vašeho dítěte.
Chci, ale nemůžu svoje chování změnit.
Pokud víte, že kvůli dítěti musíte některé věci ve svém chování změnit, ale nedaří se vám to, vyhledejte pro sebe odbornou pomoc a požádejte o podporu ve zvládání toho, co je pro vás obtížné.
Reakce dětí na rozvod/rozchod rodičů (dle věku)
Velmi malé děti 0–3 roky
Uspořádání péče o děti po rozvodu/rozchodu ve věku 0–3 let zahrnujícího přespávání dítěte u obou rodičů
Americká asociace rodinných a smírčích soudů (AFCC) sdružuje na bázi interdisciplinární a mezinárodní spolupráce odborníky z řad soudců, právníků, mediátorů, psychologů, výzkumných pracovníků, akademiků, rodinných poradců, sociálních pracovníků a dalších odborníků zabývajících se rozpadem rodiny a dopadů tohoto jevu na společnost.
AFCC reagovala na potřebu soudců a dalších odborníků z praxe, sjednotit na základě evidence-based přístupu, rozhodování v oblasti péče o děti ve věku 0–3 let. Zájem rodičů o ekvivalentní zapojení do péče u takto malých dětí narážel v praxi na různé přístupy soudu i odborníků z oblasti psychologie a poradenství. AFCC se rozhodla zrealizovat analýzu dostupných výzkumných dat (zejména z Austrálie) a vytvořit materiál, který s respektem k výsledkům výzkumu vytvoří zásady přístupu k porozvodové péči o děti ve věku 0–3 let.
Dokument s názvem Parental Separation and Overnight Care of Yound Children: Consensus Through Theoretical and Empirical Integration publikovala AFCC v roce 2024.
Dokument zásad a doporučení vychází ze tří hlavních rovin předpokladů, které jsou odvozeny od výsledku několika studií uvedených v dokumentu. Tyto předpoklady vychází z potřeb dítěte ve věku 0-3 roky a vytváří rámec, uvnitř kterého je pak možné hledat individuální uspořádání péče. Takové, které dítěti zajistí možnost plně benefitovat z péče obou rodičů (komplementarita rodičovských rolí, emoční a fyzická dostupnost, různé zdroje učení, rodinné, ekonomické a sociální zdroje každého z rodičů). Naplnění těchto předpokladů je klíčové pro další zdravý fyzický i psychický vývoj dítěte:
Porozvodová péče o děti ve věku od 0–3 let podporuje zdravý vývoj dítěte pokud se odvíjí v prostředí ve kterém:
- oba rodiče mohou poskytnout malému dítěti bezpečí a útěchu a zklidnění; a
- dítě je chráněno před škodlivými hladinami stresu.
Pokud jsou naplněny předpoklady z roviny 1, mělo by uspořádání porozvodové péče naplňovat tyto další předpoklady:
- mělo by reagovat na potřebu dítěte, vytvořit si pevnou vazbu (attachement) k oběma svým rodičům. K tomu by měly být využity veškeré možné příležitosti, které se ke společně trávenému času a možnosti obou rodičů pečovat, nabízí.
- Mělo by vybízet rodiče k interakcím s dítětem, které podporují rozvoj a udržení vztahové vazby obou rodičů s dítětem. Tyto interakce:
- Poskytují pravidelné příležitosti pro přímou péči každého z rodičů, zahrnují také činnosti jako utišení a zklidnění dítěte, učení a hraní, udržování důležitých rutinních činností během dne a noci; a podporují prozkoumávání širšího světa mimo domov a nejbližší rodinu; a
- poskytují malým dětem podporu v přecházení mezi oběma rodiči, včetně utěšování a ujišťování, pokud jsou třeba.
- Předvídatelné změny v péči by měly proběhnout postupně dle jasně formulovaných kroků, které budou respektovat tempo a úroveň vývojové fáze dítěte a budou probíhat dle reakce dítěte na každý z těchto kroků a také s ohledem na individuální schopnost každého z rodičů tyto změny implementovat, ideálně v součinnosti.
- Uspořádání péče musí respektovat praktické faktory jako: vzdálenost bydlišť rodičů, denní režim a pracovní rozvrh rodičů (nebo jejich absenci) a širší zdroje podpory rodičů (příbuzní, přátelé apod.).
- Uspořádání reflektuje potřebu dítěte, aby se o něj vždy přednostně staral jeden z jeho rodičů. V případě, kdy se jeden z rodičů dočasně starat nemůže, je vždy první volbou pro zastoupení tohoto rodiče v péči druhý rodič dítěte. Teprve pokud to není možné, jsou do péče zapojovány další třetí důvěryhodné osoby.
- Rodiče rozhodují společně o většině záležitostí týkajících se jejich dítěte. Pokud je to třeba, efektivně k tomu využívají mediace nebo poradenství pro rodiče v (po)rozvodové situaci a další nabízené programy pro porozvodové rodičovství.
Pokud nejsou naplněny předpoklady z roviny 2:
- Prioritou je zajistit vytvoření pevné vazby alespoň s jedním z rodičů (pomocí praktické a terapeutické podpory, dle potřeby) a to i za tu cenu, že by dítě mohlo trávit čas s druhým rodičem až později ve svém vývoji.
- K takovému postupu je možné přistoupit na základě opakujícího se chování (jako např. zanedbávání dítěte, aktuálně probíhající násilí, závažné poruchy osobnosti, duševní onemocnění) zjištěného u jednoho nebo obou z rodičů nebo faktory na úrovni vztahu mezi rodiči (násilí, vysoce vyhrocený konflikt, velká vzdálenost bydlišť), které činí obtížným budovat a udržovat pevnou vazbu dítěte na oba rodiče.
- Někteří novorozenci a batolata budou mít rodiče s problematickou historií psychiatrického onemocnění, užívání návykových látek, nedostatečného rodičovství (nevhodné zacházení s dětmi) a problematickými vztahy. Aniž by to bylo cílem, nebudou si takové děti moci vytvořit pevnou vazbu ani s jedním ze svých rodičů v rozumném časovém rámci, odpovídajícím potřebám dítěte. U těchto rodičů se jeví jako kritické poskytovat pokračující terapeutickou podporu a edukaci rodičů.
Klíčovým faktorem je charakter a kvalita vztahu dítě - rodič
Základní podmínkou pro realizaci péče o dítě ve věku 0-3 roky, zahrnujícího přespávání u obou rodičů, je předchozí existence vztahu s nerezidentním rodičem, obvykle po dobu alespoň 6 měsíců, během nichž mohlo dítě zažívat s nerezidenčním rodiče bezpečí a dostávalo se mu od něj útěchy a zklidnění.
O takovém uspořádání péče je tedy možné uvažovat u rodičů, kteří spolu byli během těhotenství a v prvních měsících života dítěte nebo u rodičů, kteří spolu sice nebyli, ale jsou spolupracující a oba se chtějí na péči o dítě podílet.
Individuální potřeby dítěte a podmínky rodičů mohou ovlivňovat jak bude probíhat péče přes den (objem času a frekvence), realizaci přespávání dítěte u obou rodičů nebo volbu, od kdy (věk dítěte) bude takové uspořádání péče realizováno.
Z pohledu potřeb dítěte by uspořádání péče mělo minimalizovat míru strádání dítěte vyvolanou odloučením od rodiče a mělo by podporovat realizaci každodenního rutinního režimu dítěte. Uspořádání péče by nemělo vytvořit delší období odloučení od dítěte, než jaké je dítě zatím schopné zvládat. Potřebnost změny v uspořádání péče nebo na úrovni spolupráce mezi rodiči nebo předávání dítěte, mohou signalizovat tyto symptomy:
- podrážděnost, častý neklid (bez zjevné zdravotní příčiny)
- přílišné lpění na jednom z rodičů při předávání
- častý pláč nebo jiný druh silného znepokojení
- agresivní chování, včetně agresivního chování namířeného proti sobě
- regrese ve vývoji, např. hygienické návyky (toaleta), jídlo, spaní
- malá vytrvalost při hře a učení
Při hledání nejlepšího vyváženého uspořádání péče odpovídající individuálním potřebám dítěte je potřeba trpělivého přístupu ze strany rodičů.
U rodičů, s nimiž dítě nemá vytvořenou pevnou vazbu nebo pevný vztah, bude zpočátku čas trávený s neznámým nebo méně známým rodičem limitovaný na pár hodin při každé možné příležitosti a s častou frekvencí. Díky tomu získá dítě postupně zkušenost (a bude schopné si na ni vzpomenout), že je s rodičem v bezpečí a pohodlí.
Jak uvažovat o péči pro velmi malé děti zahrnující přespávání u obou rodičů - detailní kritéria
Níže naleznete tabulku kritérií, která pomohou při hledání vhodného uspořádání péče o děti ve věku 0-3 roky. Optimálně by měl další vývoj v uspořádání péče být pro oba rodiče předvídatelný (milníky ve vývoji dítěte, které vývoj a změny vyžadují). Následně domluvené změny by měly zohledňovat schopnost adaptace dítěte na ně a měly by proběhnout s respektem k jeho tempu ve vývoji. Změny by rodiče měli ideálně domlouvat společně, bez nutnosti obracet se na soud.
Sdílené rodičovství je podporováno a upřednostňováno jako základní princip a pravidlo v péči o děti po rozvodu/rozchodu.
Také podporujeme cíle jako rozvoj rodičovských kompetencí a podporujeme prohlubování rodičovských dovedností a znalosti v této oblasti u každého z rodičů a mezi nimi, kdykoliv je to možné.
Předškolní věk (do 6 let) - „věk viny“
Předškolní děti jsou na rodičích závislé a jsou jimi silně ovlivněné. Žijí přítomností („tady a teď“), a často si situaci vysvětlují pomocí vlastní fantazie. Jejich vnímání světa je egocentrické – „Vše co se děje, se děje kvůli mě a skrze mě.“ To může vést k tomu, že se z rozchodu rodičů obviňují. Pocit viny vede děti k nízké sebeúctě a pocitu, že kdyby se pokusily dát najevo svůj hněv nebo smutek, přijde ještě horší trest („Mohla by mě opustit ještě i maminka. Když se rodiče přestali mít rádi, můžou přestat mít rádi i mě.“).
Negativní dopady rozvodu/rozchodu:
- úzkosti, příznaky deprese
- hyperaktivní nebo vzdorovité chování
- noční děsy nebo neklid během dne
- vyjadřování smutku
- regrese ve vývoji
studie L. Paganini, 1997 - in Roizblatt 2013
studie E. Erikson, 2000 - in Roizblatt 2013
Ve věku 3–4 let začíná identifikace s rodičem stejného pohlaví a roste láska k rodiči opačného pohlaví (E. Erikson, 2000). Pokud dítě nemá pravidelný a častý kontakt s oběma rodiči, dojde k narušení popsaného procesu. U dětí, jejichž otec opustil rodinu před dosažením 5 let věku dítěte, se v dospívání může projevit předčasné zahájení sexuálního života a napodobování hypersexuality, to je způsobeno nepřítomností obou rodičovských vzorů. V tomto věkovém období se teprve začíná utvářet paměť. Děti mají problémy porozumět pojmům spojených s časem. Vnímání času se utváří až kolem 6–7 roku dítěte.
Co mohou rodiče udělat, aby negativním dopadům zamezili:
Obecně vždy:
- umožnit dítěti budovat vztah s oběma svými rodiči, vytvořit pro dítě dva domovy – „u mámy“ a „u táty“
- důležitá je častá frekvence kontaktů (malé časové rozestupy od jednoho kontaktu ke druhému. Čím je dítě menší, tím by měly být kontakty častější a mohou být na kratší dobu.
Např. několikrát do týdne na 1–2 hodiny. Je to jistě náročnější pro rodiče, ale více to vyhovuje potřebám dítěte v tomto věku.
Specificky v tomto věku dítěte:
- neustále slovně vyjadřovat nabídku bezpečí a doprovázet ji odpovídajícím chováním
- uspokojit potřebu dítěte – cítit se rodiči chráněno a v bezpečí
- vrátit dítěti ohroženou stabilitu (zachovat zvyklosti a rituály)
Mladší školní věk (6–8 let) - „věk smutku“
Děti v tomto věku jsou na rodičích stále velmi závislé, idealizují si je, napodobují jejich chování i uvažování. Největší pocit bezpečí pro tyto děti představují právě jejich rodiče. Rozpad vztahu rodičů představuje pro tyto děti kolaps veškerého prostředí, které má dítě ochraňovat. V tomto období se začíná utvářet chápání času.
Negativní dopady rozvodu/rozchodu:
- velký strach
- pocit bezmoci
- zloba
- pocit zrady
- pocit smutku (většinou převládá)
- regrese ve vývoji
- psychosomatické problémy (bolesti hlavy, břicha)
Rodiče často dávají mylně nebo záměrně psychosomatické problémy dětí do souvislosti s péčí druhého rodiče (= není dobrá, vhodná, dostatečná…). Tyto problémy souvisí nejčastěji s konfliktem mezi rodiči a často se projevují právě při přecházení dítěte od jednoho rodiče k druhému. Mohou být také projevem ztížené adaptace dítěte na změny a obtížné vyrovnávání se s rozpadem rodiny. V tomto věku se děti někdy uchylují ke „lžím” nebo manipulaci, aby vyhověly potřebám rodičů a vyhnuly se nepříjemným situacím, což někteří rodiče chybně interpretují jako navádění ze strany druhého rodiče. Děti tuto „strategii přežití” využívají, aby se vyšly nepříjemnostem nebo potěšili rodiče.
Co mohou rodiče udělat, aby negativním dopadům zamezili:
Obecně vždy:
- umožnit dítěti budovat vztah s oběma svými rodiči, vytvořit pro dítě dva domovy – „u mámy“ a „u táty“
Specificky v tomto věku dítěte:
- uspokojit potřebu dítěte – cítit se rodiči chráněno a v bezpečí
- vrátit dítěti ohroženou stabilitu (zachovat zvyklosti a rituály)
- nevystavovat dítě rodičovskému konfliktu
- nepoužívat problémy dítěte jako zbraň proti druhému rodiči
- chovat se k sobě s respektem (pravidla slušného chování)
- uspořádat péči tak, aby mohli dostatečně pečovat oba, dítě potřebuje zažívat oba rodiče v každodenním životě (rutinní činnosti, role muže a ženy, role matky a otce)
Starší školní věk (9–12 let) - „věk zloby“
U dětí v tomto věku silně vzrůstá potřeba trávit čas se svými vrstevníky a klesá zájem o dospělé. Tyto děti už neodvozují svoji identitu a hodnotu jen od toho, jak je hodnotí a přijímají jejich rodiče, velmi důležitým se pro ně stává přijetí jejich vrstevnickou skupinou (kamarádi, spolužáci). Nezájem o dospělé a trávení času s nimi se zesiluje. Vzory a idoly dětí se stávají osoby mimo rodinu.
Reakce dětí na rozvod/rozchod rodičů:
- únik
- do prostředí nezatíženého konfliktem (kamarádi, prarodiče, kroužky, sporty a komunity s nimi spojené
- před střetem loajality (nechce si mezi rodiči vybírat, nést odpovědnost za rozhodování)
- do virtuální reality (hraní digitálních her – možnost převzít kontrolu, mít vliv )
- nezájem (vyjadřovaný nebo předstíraný)
- s ním spojená netečnost
- možnost rozšíření nezájmu do oblastí: škola, záliby dětí (kroužky, sport)
- vzorné chování
- převzetí odpovědnosti za to, aby doma bylo dobře
- dítě předstírá, že je všechno OK, nepoleví ve škole ani v dalších svých povinnostech, popírá, že prožívá těžkou situaci (nebezpečí zhroucení pod touto nepřiměřenou zátěží)
Typickou reakcí na rozvod/rozchod dětí v tomto věku je únik. Nejčastěji do konfliktem nezatíženého prostředí. Dítě tráví více času mimo rodinu, u prarodičů, kamarádů, nebo se více věnuje volnočasovým aktivitám a kroužkům – je více s lidmi z tohoto pro něj důležitého zázemí. Děti „utíkají“ také před konfliktem loajality, před situacemi, kdy je rodiče nutí vybírat si mezi nimi nebo rozhodovat o své budoucnosti (převzít odpovědnost, která jim nenáleží).
Některé děti také vyjadřují nezájem o celou situaci. Dělají, že se jich nic z toho netýká, je jim to jedno a chtějí mít klid. Může se stát, že nezájem a netečnost se rozšíří do dalších oblastí jejich života – škola (zhoršený prospěch), jejich záliby (přestanou o ně mít zájem) apod. Mohou také unikat do virtuální reality, kde na rozdíl od skutečnosti mají vliv a kontrolu nad tím, co se bude dít.
Některé děti se naopak chovají vzorně, rozpad rodiny velmi dobře zvládají, mají výborné výsledky ve škole a ve svých aktivitách. Více doma pomáhají, starají se o pohodu a příjemné prostředí doma. Rozhodly se situaci zachránit. Tyto děti se vystavují velké zátěži, kterou nejsou schopné dlouhodobě unést.
Typickou reakcí je také rozdělování rodičů na „hodného“ a „zlého“ a snaha pomstít se „zlému“ rodiči, (ignorace nebo odmítání kontaktu). Konflikt mezi oběma rodiči pak situaci ještě zhoršuje.
Co mohou rodiče udělat, aby negativním dopadům zamezili:
Obecně vždy:
- umožnit dítěti budovat vztah s oběma svými rodiči, vytvořit pro dítě dva domovy – „u mámy“ a „u táty“
- důležitá je předvídatelnost a stabilita kontaktů dětí s rodiči. Byť je pro rozvoj vztahu dítěte a rodiče důležitý čas, který spolu stráví, rozhodující není pouze rozsah (kvantita). Důležitý je zejména obsah (kvalita) společně stráveného času. Konkrétní naplnění času se pak bude lišit v závislosti na věku dítěte, pohlaví, osobním nastavení dítěte…
Vztah dítěte a rodiče v tomto věku je navázaný, je ale potřeba ho udržovat a zajistit jeho pokračování.
Specificky v tomto věku dítěte:
- umožněte dítěti zůstat dítětem (odpovědnost je na vás, udržování vztahu s oběma rodiči je také na vás – abyste ho oba podporovali, kontakty iniciovali a důsledně dodržovali dohodnuté)
- dovolte dítěti bezpečně prožívat všechny emoce
- podporujte své dítě
- nevytvářejte s dítětem koalici proti druhému rodiči
- posilujte v dítěti důvěru v nové rodinné uspořádání. Dítě potřebuje cítit, že nová situace je stabilní a že v jeho životě je stále bezpečí a předvídatelnost
Puberta a adolescence (od 12 let)
Puberta je fyziologický proces. Jde o dospívání na úrovni fyzického těla, které je doprovázené hormonálními změnami, růstem, vývojem druhotných pohlavních znaků a dosažením reprodukční zralosti. Začíná cca v období od 10 do 12 let a trvá několik let.
Adolescence je psycho-sociální proces. Zahrnuje především psychické a sociální změny. Jde o období hledání vlastní identity, budování vztahů, formování hodnot a názorů. Dospívající se snaží své místo ve společnosti, vymezuje se vůči rodičům, hledá nové vzory a přátelství. Adolescence se obvykle překrývá s pubertou, ale trvá déle a může se protáhnout až do rané dospělosti.
Typické znaky pro děti v tomto období:
- značná emoční nestabilita
- potřeba názorově se vymezovat
- potřeba separace od dospělých
- velmi kritické černobílé myšlení, ultimativní postoje
- hledání výzev – možnost převzít odpovědnost za sebe sama
Toto období je náročné i ve funkčních rodinách. Zvládnutí puberty a adolescence obvykle pomáhají hluboké a jisté vazby v rodině.
Jde o věkové období s největším potenciálem narušení vztahu dítěte k jednomu z rodičů. I když rodiče svůj rozchod zvládnou.
Reakce dětí na rozvod/rozchod rodičů:
- uzavírají koalici s jedním z rodičů (proti druhému)
- snaží se chránit slabšího rodiče
- stávají se důvěrníkem rodiče
- přebírají roli chybějícího rodiče v domácnosti (jeho povinnosti a odpovědnost)
- přebírají roli dospělého (velmi škodlivé pro vývoj dítěte)
- emočně ochladnou, odmítají citové sblížení
- ztráta stability rodiny a jasných limitů vyvolává velkou nejistotu
Negativní dopady na děti nejsou způsobeny rozvodem/rozchodem samotným, ale nevhodným a nefunkčním stylem během procesu rozvodu (Roizblatt, 2013). Rodiče nezvládají/nezvládli svůj rozvod/rozchod.
Stadelmannova studie (2010) ukazuje, že nejčastější psychiatrickou diagnózou, zjištěnou u dětí do 18 let z rozvedených rodin, je afektivní porucha. Afektivní poruchy se projevují změněnou náladou, která neodpovídá reálné životní situaci nemocného a narušuje jeho uvažování, jednání i somatické (tělesné) funkce. Jejím důsledkem jsou adaptační poruchy (poruchy přizpůsobení) a sociální selhávání.
Co mohou rodiče udělat, aby negativním dopadům zamezili:
Obecně vždy:
- umožnit dítěti budovat vztah s oběma svými rodiči, vytvořit pro dítě dva domovy – „u mámy“ a „u táty“ nebo jeden domov a zázemí u druhého rodiče (Dítě v tomto věku obvykle už hodně investovalo do vybudování svého sociálního zázemí jak doma, tak v širokém okolí svého bydliště. Čím je dítě větší, tím může být menší ochota o tuto pozici přijít – stěhovat se nebo být u obou rodičů.)
- není důležitá kvantita, ale kvalita času – dítě by mělo mít možnost vyjádřit svá přání ohledně uspořádání péče po rozvodu
Za pokračování vztahu s dítětem je odpovědný rodič. Měl by převzít roli toho, kdo kontakty iniciuje, kdo vytváří příležitosti pro společně strávený čas s respektem k potřebám a přáním dítěte.
Specificky v tomto věku dítěte:
- respektující a partnerský přístup s jasně stanovenými limity (pravidla ve výchově, je vhodné, aby se rodiče v základních pravidlech vzájemně podporovali)
- respekt k potřebě trávit hodně času s vrstevníky
- respekt k náročnému životnímu období (velká fyzická i psychická přeměna, zvládnout rozpad rodiny představuje další zátěž)
- respekt k sociální identitě – dítě už někam patří, doma má své místo, které je jeho a ostatní to respektují, v okolí má své kamarády a jiná místa, kde tráví čas
Pokud dítě začne v tomto věku jednoho rodiče odmítat, může za tím být řada důvodů. Někdy očekává od rodičů vysvětlení situace a někdy také omluvu od rodiče – iniciátora rozvodu/rozchodu – z pohledu dítěte „rozbil rodinu“.
Doporučení pro oba rodiče:
- snažte se zmírnit zlobu, kterou dítě vůči jednomu z rodičů cítí (pozor na vytváření koalice „hodný rodič“ – dítě)
- uznávejte zásluhy druhého rodiče a vyhněte se vyčítavým komentářům
- oddělujte problémy v partnerství od rodičovství, vysvětlujte tento rozdíl a zdůrazňujte ho dítěti
