Rezidenční rodič je ten, který má dítě na základě dohody rodičů nebo rozsudku soudu v péči, znamená to, že s ním dítě sdílí společnou domácnost.
Nerezidenční je rodič, který nemá dítě svěřeno do péče, přičemž je žádoucí, aby dítě s tímto rodičem udržovalo pravidelný široký kontakt.
« Zpět do slovníkuNulová hypotéza předpokládá, „že výchovné kompetence rodičů jsou pro výchovu daného dítěte dobré a je vhodné, aby se rodiče na výchově svých dětí podíleli ekvivalentním způsobem. Není proto důvodné posuzovat a popisovat osobnostní vlastnosti rodičů, jestliže o nich nejsou konkrétní pochyby; dítě potřebuje zažívat rodiče takového jaký je, i jejich rozdílnost.“ (Ptáček, 2015)
This will close in 0 seconds
„Společnost musí být ochotná tolerovat velmi různé standardy rodičovství, včetně [rodičovství] excentrického, sotva adekvátního či nekonzistentního. Z toho vyplývá, že děti budou mít nevyhnutelně jak velmi rozdílné zkušenosti se svými rodiči, tak [budou zažívat] nerovné důsledky z toho vyplývající. To znamená, že některé děti budou zažívat znevýhodnění a újmu, zatímco jiné budou prospívat v milující atmosféře bezpečí a emocionální stability. Toto jsou důsledky naší omylné humanity a není úkolem státu ušetřit děti všech důsledků defektního rodičovství. To by jednoduše nebylo jakkoli proveditelné.“
(High Court of England and Wales, Re L (Care: Treshold Criteria) [2007] 1 FLR 2050)
This will close in 0 seconds
This will close in 0 seconds
Mediace je neformální, strukturovaný proces mimosoudního řešení konfliktů. V tomto procesu mediátor jako nezávislá a nezaujatá osoba napomáhá stranám identifikovat jejich zájmy a podporuje je v hledání společných praktických a reálných řešení v předmětech, které způsobily konflikt. Podporuje klienty v hledání společné smírné cesty a ve vytvoření vzájemně přijatelné dohody.
Pomáhá jim vyhledávat taková řešení, která uspokojí obě strany. V mediaci ti, kdo rozhodují o výsledku sporu/konfliktu, jsou samotní účastníci mediačního procesu.
This will close in 0 seconds
Rodinné kauzy:
Mediace v dalších oblastech viz amcr.cz.
This will close in 0 seconds
This will close in 0 seconds
Soubor názorů a chování rodiče, které brání (většímu) zapojení druhého rodiče do péče…
Rodič, který v souvislosti s rozvodem či rozchodem zažívá pocity nepřátelství, zranění a hněvu, často brání kontaktu druhého rodiče s dítětem (srovnej Oldřich Matoušek a kol., Děti a rodiče v rozvodu, Portál s.r.o., 2015, s. 40). Nejčastěji se jedná o zpochybňování rodičovských kompetencí (např. neumí vařit, prát, málo obléká dítě…), nepravdivá nařčení z agresivního chování (vůči druhému rodiči či dětem) či sexuálního zneužívání dětí, nepředávání dítěte druhému rodiči s odkazem na nepříznivý zdravotní stav, nařčení, že dětem se před či po styku s rodičem zhoršuje zdravotní stav apod.
This will close in 0 seconds
This will close in 0 seconds
Z konkrétních výpovědí některých dětí:
Zeptejte se svého dítěte, co by mu usnadnilo zvyknout si v novém prostředí, co by u vás doma potřebovalo mít/zažívat.
This will close in 0 seconds
This will close in 0 seconds
Uvíznutí ve fázi zoufalství se projevuje přijetím role oběti. Někteří lidé setrvávají v této roli celá léta. Jejich život se stane zoufalým strádáním v roli oběti. Umožní jim to strhávat na sebe pozornost, a to pozornost nejen dospělých, ale i dětí. Děti pak na sebe berou roli pečovatele, partnera, ošetřovatele a utěšovatele druhého svého rodiče.
Role oběti přináší výhody: okolí je ohleduplnější, soucitnější, je pohotové k pomoci a podpoře a navíc: „Jsi-li v roli oběti, vypadáš jako nevinný/á.“
Pro děti tím končí dětství. Berou na sebe neúměrnou zátěž, kterou nemohou dlouhodobě unést. Obzvlášť pokud tráví čas převážně s rodičem, který si zvolil roli oběti. Přestávají být dětmi, nemohou dokončit svůj vývoj.
Také komunikace s partnerem/partnerkou, kteří uvízli v roli oběti vede do pasti, ze které není cesty ven.
This will close in 0 seconds
Afektivní poruchy, často označované také jako poruchy nálady, jsou duševní onemocnění, která se projevují výraznými změnami nálady. Tyto změny nejsou spojeny s konkrétními událostmi v životě a mohou výrazně ovlivnit myšlení, chování a fyzické zdraví člověka. Patří mezi ně:
změny nálad:
|
změny chování:
|
změny myšlení:
|
fyzické příznaky:
|
This will close in 0 seconds
Pro dospělý život dětí, jejichž rodiče rozchod nezvládli, mohou být typické tyto charakteristiky:
This will close in 0 seconds
Pečuje-li o dítě jen jeden z rodičů, podílí se na péči o dítě a jeho výchově i manžel nebo partner rodiče dítěte, žije-li s dítětem v rodinné domácnosti. To platí i pro toho, kdo s rodičem dítěte žije, aniž s ním uzavřel manželství nebo registrované partnerství, žije-li s dítětem v rodinné domácnosti.
This will close in 0 seconds
Bude doplněno.
This will close in 0 seconds
Příklad:
„Paní Nováková, nejdříve jste pana Nováka označila za alkoholika, ale teď, když jsme si o tom promluvili, berete obvinění zpět. Je dobře, že jsme si vyjasnili, že vaše dítě není ohrožené. Považuji za důležité vám teď vysvětlit, že očerňování druhého rodiče nebo zpochybňování jeho rodičovských schopností bez důkazů může mít negativní dopad na vaše dítě. Takové chování se nazývá rodičovská obstrukce. Rodič, který se k takovému chování uchyluje, i když mu byly vysvětleny možné důsledky a dopady na dítě a porozuměl jim, má sníženou specifickou rodičovskou odpovědnost – nedaří se mu provést dítě rozpadem svého vztahu s druhým rodičem. Rozumíte, proč je pro dítě těžké vyrovnávat se s tím, že jeden z rodičů je v očích toho druhého špatný? …“
This will close in 0 seconds
(v kontextu situace rozpadu rodiny)
Přístup, při němž sociální pracovníci, soudci nebo psychologové při rozhodování a poradenství vycházejí z vědecky ověřených poznatků, namísto subjektivních dojmů nebo zažitých zvyklostí.
Je založený na vyhledávání a kritickém vyhodnocování ověřených zdrojů a jejich následné aplikaci. V situaci rozvodu/rozchodu rodičů to znamená například využití odborných výzkumů o porozvodové adaptaci, o dopadech různých typů péče na děti, o důsledcích rozvodu pro dospělé atp. Základem mohou být také statistická data, judikatura a další. U všech zdrojů je potřeba vždy ověřovat kvalitu a jejich relevanci.
Cílem je vytvořit předvídatelný a zakotvený rámec principů a pravidel, které pak všechny zúčastněné profese ve své práci s rodiči v této situaci zohledňují a ze kterých vychází. To samozřejmě nevylučuje zohlednění specifických okolností každé rodiny a snahu o to, aby řešení bylo individuálně spravedlivé a v nejlepším zájmu konkrétního dítěte. Naopak, při aplikaci tohoto rámce principů a pravidel je pak důležité zohledňovat individuální konkrétní podmínky a potřeby dotčených jednotlivců (členů rodiny) a jejich životní kontext, ovšem s vědomím obecně prokázaných souvislostí.
Proč je evidence-based přístup důležitý?
This will close in 0 seconds
Během hledání trvalých řešení rodiče nezřídka přistupují k uzavírání zatímních dohod. V rámci zatímních dohod řeší zejména aktuální péči o děti, kontakty dětí s nerezidenčním rodičem (jak se spolu uvidí do soudního jednání, do další společné schůzky rodičů...), zajištění materiálních potřeb dítěte včetně výživného atd.
Hlavním cílem zatímních dohod je eliminace rizik vyplývajících z přerušení kontaktů rodič-dítě. Nejzávažnějším je narušení vzájemného vztahu, kdy narušený vztah k jednomu (nebo event. oběma rodičům) může velmi vážně ovlivnit nejen aktuální psychický stav dítěte, ale též i jeho další vývoj a dospělý život. Již od samého počátku rozpadu rodiny je tak nezbytné narušování vztahu mezi dítětem a rodičem předcházet ekvivalentním zapojením obou rodičů do péče o své dítě. (Nejvyšší soud, 1. rodinněprávní sympozium Justiční akademie na téma Protiprávní změna bydliště nezletilého dítěte jedním z jeho rodičů)
K nejdůležitějším přínosům zatímních dohod patří:
This will close in 0 seconds
Návrh na schválení dohody o úpravě poměrů nezletilých dětí je nutno doručit místně příslušnému soudu I. stupně, který je oprávněn ve věci rozhodovat. Soudy I. stupně jsou okresní nebo v Praze obvodní soudy. Místní příslušnost soudu je daná místem bydliště dítěte. Místo bydliště dítěte je pak dané dohodou rodičů nebo rozsudkem soudu (v případě nedohody rodičů). Výjimkou jsou situace, kdy v dané věci již některý ze soudů I. stupně rozhodoval. V tomto případě je potřeba návrh doručit soudu, který v dané věci rozhodoval naposledy. A to i v případě, že místo bydliště dítěte je v danou dobu mimo působnost tohoto soudu. Soudy pak v rámci svých interních postupů zajistí, aby o věci rozhodoval místně a věcně příslušný soud.
V příloze č. 3 k zákonu č. 6/2002 Sb., zákon o soudech a soudcích najdete výčet obcí náležejících do obvodu jednotlivých okresních soudů. V příloze č. 4 tohoto zákona najdete území jednotlivých městských částí náležejících do obvodů obvodních soudů hlavního města Prahy. Tři okresní soudy - soud v Bruntále, Karviné a Vsetíně mají i pobočku (v jiném městě). Názvy poboček najdete v příloze č. 7 k tomuto zákonu. Můžete také využít nástroj pro zjištění místní příslušnosti na webové stránce Nejvyššího soudu.
This will close in 0 seconds