„Přijmi to, co je. Nech plavat, co bylo. A měj víru v to, co přijde.“
Úvod k tématu
Konec partnerství rodičů, kteří mají společné děti, s sebou přináší nové výzvy v oblasti rodičovství. I když partnerství končí, rodičovství musí pokračovat. Rodičovství po rozvodu je obtížnější, rodiče se potřebují naučit novým dovednostem a získat nové kompetence.
Specifické rodičovské kompetence jsou souborem naučených schopností a dovedností, které vám pomohou být dobrým rodičem i po rozvodu.
Na které kompetence se jako rodič po rozvodu u sebe zaměřit?
Jak umím / zvládám specifické rodičovské kompetence?
Specifické rodičovské kompetence jsou souborem naučených schopností a dovedností, které vám pomohou být dost dobrým rodičem i po rozvodu. Detailně jsou popsány v knize Hlavu vzhůru po rozvodu, Cesta k fungujícímu rodičovskému týmu. Jejich výčet je zde:
* Projděte si je a přemýšlejte o tom, co už umíte a zvládáte a co se ještě kvůli svým dětem potřebujete naučit.
Mějte na paměti, že dítě v sobě nosí genetickou informaci obou rodičů - otce i matky. To pak tvoří základ jeho sebepřijetí, sebeúcty a sebehodnoty. Potřebuje vědět, že i když druhého rodiče nemilujete, že ho akceptujete. Za situace, kdy tomu tak není, může dítě nabýt přesvědčení, že nějaká jeho část (připomínající druhého rodiče) je odmítaná, nepřijatelná, nenáviděná, ignorovaná. Dítě tak jen stěží může sebe sama přijmout. Tím, že dovolíte dítěti kladný vztah k druhému rodiči, podporujete jeho sebehodnotu, zdravou identitu a poskytujete mu emoční bezpečí.
Zranění, pocit zrady a rozčarování z expartnera se může stát podhoubím pro jeho démonizaci. Dítě ale bývá většinou oddáno oběma rodičům a vůbec nemusí zaujímat stejné postoje jako jeho rodiče. Je tedy důležité, aby proces odpoutávání se od expartnera, byť je doprovázen různými emocemi, postupně dozrál k vyrovnání se s rozchodem a reorientaci na budoucnost. Jen tak lze získat potřebnou dovednost v porozvodovém rodičovství, a tou je náhled, akceptace a potvrzování silných stránek druhého rodiče - minulých i současných.
I když se dítě potřebuje orientovat v situaci, pamatujte na to, že nemusí prožívat to, co vy. Potřebuje od vás informace. Takové, které jsou přiměřené jeho věku a způsobem, který dítě nevtahuje do konfliktu dospělých. Např. v situaci, kdy je ve vašem okolí člověk vůči vám aktuálně nepřátelsky naladěn, je zdravé dítěti sdělit: „Ano, já vím, že se na mě babička zlobí, ale obě se učíme, jak to zvládnout.“ Je to pro dítě osvobozující, kdy jednak nemusí žít s hrůzou z tajemství a ani nemá nutkání vás obhajovat. Ví, že si s tím poradíte.
I když máte za to, že je dítě jediným člověkem na světě, který vám rozumí a podrží vás v těžkých chvílích, dobře zvažte, nakolik je pro něj únosné zastávat místo vašeho partnera, kamaráda, zpovědníka, utěšitele, rádce, obhájce či mstitele. Dítě má zpravidla tendenci tuto roli přijmout. Někdy mu ani nic jiného nezbývá. Zpočátku to možná může vypadat, že to funguje. Postupem času ale dítě zjistí, že dospělí jsou slabší, může jimi manipulovat a že respektovat autority není třeba. Samo sobě se stalo autoritou. Zároveň si nemůže dovolit být dítětem, protože na něm závisí život, fungování a spokojenost jeho rodiče.
Rodiče své děti znají a milují. Děti pak k rodičům přistupují jako ke svým lidem. Nejlepší rozhodnutí o rodině, o dětech a o dalším fungování po ukončení soužití rodičů jen stěží nalezne někdo jiný než rodiče. Soudům, OSPODům a dalším odborníkům totiž chybí to základní, a to být součástí rodiny a umět tak pochopit a postihnout všechny skutečnosti a okolnosti fungování dané rodiny.
Specifické rodičovské kompetence - pohled soudu
Jak rodiče zvládají provést své dítě rozpadem jejich vztahu (specifické rodičovské kompetence) zajímá často také soud během opatrovnického řízení (určení péče o děti). Zjišťuje to sám nebo také prostřednictvím poskytovatele odborné pomoci, kterou rodičům doporučí. Pokud se rodiče během soudem doporučené odborné pomoci nedohodnou, obvykle soud žádá poskytovatele o zprávu o průběhu spolupráce rodičů. Také poskytovatel odborné pomoci hodnotí specifické rodičovské kompetence rodičů.
Nejde totiž o to, kdo je jaká máma, kdo je jaký táta - jak jste do teď pečovali.
Důležité je, jestli jste schopni podporovat vztah svého dítěte s druhým rodičem.
Čeho byste se rozhodně měli vyvarovat, kvůli svému dítěti, a co také soud hodnotí negativně jsou projevy chování a strategie na straně rodičů, které jsou označovány jako rodičovské obstrukce.
Jde o soubor názorů a chování rodiče, které brání (většímu) zapojení druhého rodiče do péče…
„Obstrukční je rodič, který v souvislosti s rozvodem či rozchodem zažívá pocity nepřátelství, zranění a hněvu, často brání kontaktu druhého rodiče s dítětem.“ (Matoušek, 2015)
Nejčastěji se jedná o:
Zpochybňování rodičovských kompetencí druhého rodiče
- neumí vařit
- neumí prát
- vystavuje dítě nebezpečí
- málo dítě obléká
- neumí reagovat na potřeby dítěte …
„Nepečuje stejně jako já = neumí pečovat.“
Nepředávání dítěte
Výmluvy, proč není možné dítě předat:
- dítě je nemocné
- po návratu od rodiče se zhorší zdravotní stav, dítě má noční běsy, počůrává se…
- plánuje dítěti na dobu s druhým rodičem jiné pro dítě atraktivní aktivity
Nepravdivá nařčení
- z užívání návykových látek (alkohol, drogy…)
- z domácího násilí (vůči své osobě nebo i dítěti)
- ze sexuálního zneužívání dítěte
