Přeskočit na hlavní obsah

Rodičem po rozvodu

„Nic nevyčistí vzduch tak dobře jako dobrá hádka.“

Pozitiva konfliktu

Konflikt je nevyhnutelnou a přirozenou součástí komunikace. Nastává v situaci, kdy dojde ke střetu protichůdných zájmů a potřeb dvou nebo více lidí. Může být konstruktivní (pozitivní) nebo destruktivní (negativní).

Mnohdy máme tendenci nahlížet na konflikt jen negativně. Ve skutečnosti má ale velký potenciál.

V čem pro nás může být konflikt pozitivní?

  • Dozvídáme se díky němu více o sobě navzájem.
  • Vzájemný zájem může vzrůst na obou stranách, protože dostáváme šanci porozumět emocím a potřebám druhého.
  • Může přinést změnu – když se dohodneme, že abychom naplnili potřeby nás obou, budeme některé věci do budoucna dělat jinak.
  • Nahromaděná frustrace, potlačované potřeby a s nimi spojené emoce se v konfliktu uvolní. Uleví se nám.

Typu konfliktů

V praxi se vyskytují různé typy rodičovských konfliktů ohledně uspořádání poměrů společného nezletilého dítěte. Je dobré si uvědomit, že konflikt je velmi různorodý a tím pádem jeho řešení mohou být zcela odlišná:

Interpersonální konflikty

  • vztahový konflikt (zdroj v samotném partnerském vztahu rodičů)
  • majetkový konflikt (zdroj ve vypořádání majetku)
  • hodnotový konflikt (zdroj v hodnotách, jak budeme o dítě pečovat, jak ho budeme vychovávat, k čemu ho budeme jako rodiče vést)

Konflikt rolí a očekávání

Nevnímejme konflikt výhradně jako vztah dvou lidí. Sociální role a tlak okolí jsou často zdrojem jednání, které je užitečné chápat nikoliv jako konflikt mezi jednotlivci, ale výsledek napětí, očekávání, rolí, společenských norem a stereotypů. Mohou na sebe brát například tuto podobu:

  • Konflikt společenských očekávání (zdroj v rozporuplných požadavcích na roli rodiče – např.)
  • Konflikt genderových rolí (napětí mezi tradičním pojetím a realitou současnosti)
  • Konflikt se systémem (rozpor v požadavcích jednoho či obou rodičů a povahou institucí)

V kontextu rozvodových sporů hrají významnou roli také společenská očekávání spojená s rolemi mužů a žen. Přestože zažíváme vývoj k větší rovnosti pohlaví, stále existují silně zakořeněná očekávání týkající se role mužů a žen v rodině a společnosti. Tyto role jsou často nevysloveně předpokládány a jsou zdrojem konfliktu, když jednotlivci nesplňují tyto normy. Například, očekávání, že ženy jsou hlavními pečovatelkami vede k napětí, když se po rozchodu setkávají s představou, že selhaly, pokud nemají děti ve své péči.

Dalším zdrojem konfliktu je nepředvídatelnost výsledku řízení a systému obecně. Lidé se často neřídí svými skutečnými preferencemi, ale zaujímají pozice, které vyhodnotí jako strategické či výhodné ve složitém systému s nejasným výsledkem, což motivuje ke sporu. Tento fakt vede k situacím, kdy dospělí i děti přijímají rozhodnutí, která neodpovídají jejich pravým touhám a preferencím, ale jsou spíše reakcí na vnímané či předpokládané tlaky. Konflikty v rozvodových sporech jsou často zesilovány mocenskými rozdíly mezi partnery a vytvářením aliancí s rodinnými příslušníky, přáteli, někdy i pomáhajícími profesemi. 

Typy konfliktů

V praxi se nejčastěji vyskytují tři typy rodičovských konfliktů ohledně uspořádání poměrů společného nezletilého dítěte:

  • vztahový konflikt (zdroj v samotném partnerském vztahu rodičů)
  • majetkový konflikt (zdroj ve vypořádání majetku)
  • hodnotový konflikt (zdroj v hodnotách, jak budeme o dítě pečovat, jak ho budeme vychovávat, k čemu ho budeme jako rodiče vést) více v metodice

Zdroj: FUČÍK, Petr. Střídavá péče nedělá z dětí nešťastné batůžkáře, říká sociolog Petr Fučík [online]. Universitas, magazín vysokých škol [cit. 28.10.2020]. Dostupné zde.

Vývoj a výsledky konfliktu

Vývoj konfliktu

Průběh konfliktu má několik typických fází.

* Pro zobrazení popisu fází konfliktu klikněte kurzorem myši na jednotlivá čísla v pořadí.

Signály
X
Nejprve vnímáme, že druhý to má nějak jinak a že se možná neshodneme.
Odlišnosti
X
Později si všímáme odlišností čím dál více. Dochází k jejich rozvoji. Naše citlivost vůči odlišnostem se zvyšuje.
Polarita
X
V této fázi už téměř jakýkoliv projev protistrany vnímáme jako útok.
Separace, izolace
X
Konflikt odložíme, snažíme se dělat, že není. Zdánlivě jsme ho vyřešili. Zjistit více
Destrukce
X
Pokud konflikt nevyřešíme, přechází do fáze destrukce. Neřešené příčiny konfliktu se projevují skrze naše silné emoce.
Únava, vyčerpání
X
Nadále neřešený konflikt přechází do poslední fáze. Už na to prostě nemáme, je únavné se stále trápit. Přichází rezignace, frustrace, stres, pocit křivdy apod.

Jak může konflikt dopadnout?

Z konfliktu můžeme vyjít se čtyřmi různými výsledky.

* Klikněte na obrázek pro zobrazení vysvětlujícího textu:

Prosazení – přizpůsobení

citat
Prosazení – přizpůsobení

Pokud dojde k naplnění potřeb pouze jedné strany, bude druhá strana, která se musí přizpůsobovat, aniž by došlo
k naplnění jejích potřeb, nespokojená. Další konflikt bude viset ve vzduchu.

Vyhnutí se konfliktu

reseni-konfliktu-vyhnuti-se-konfliktu-white
Vyhnutí se konfliktu

Pokud se obě strany konfliktní situaci vyhnou, budou dlouhodobě potlačovat své potřeby. Nutně to skončí konfliktem později.

Kompromis

reseni-konfliktu-kompromis-white
Kompromis

Obě strany najdou takové řešení, kdy se každá z nich bude muset vzdát uspokojení některých svých potřeb. Takové řešení ale nepovede k trvalé spokojenosti.

Konsenzus

reseni-konfliktu-konsenzus-white
Konsenzus

Obě strany najdou takové řešení, které oběma umožní naplnění jejich potřeb. Konflikt bude úspěšně a konstruktivně vyřešen.

kompromis

Pokud se podaří dohodnout na kompromisu, dosáhneme uspokojení podstatných a důležitých potřeb na obou stranách jen z poloviny.

konsenzus

Pokud se podaří dosáhnout konsenzu, uspokojíme podstatné a důležité potřeby na obou stranách.

Konfliktům se nevyhneme, obzvlášť v (po)rozvodové situaci. Není ale nutné projít všemi jeho fázemi. V každé fázi je možné dosáhnout alespoň kompromisu nebo ideálně konsenzu.

vyvoj-konfliktu

Je dobré hledat někoho, kdo může s řešením konfliktu pomoci. U koho můžeme zažít, že konflikt, i ten vyhrocený a dlouhotrvající, je možné zvládnout. U koho se zároveň můžeme prostřednictvím prožitku (vlastní zkušenosti) učit, jak spolu komunikovat – jak vyjadřovat svoje potřeby a jak naslouchat druhé straně – abychom další konflikt mohli zvládnout sami a/nebo lépe a za kratší čas. Když se o to budete snažit, postupně se to bude zlepšovat. Více v kapitolách Naslouchání, Potřeby.

Co je mediace

Mediace je neformální, strukturovaný proces mimosoudního řešení konfliktů. V tomto procesu mediátor jako nezávislá a nezaujatá osoba napomáhá stranám identifikovat jejich zájmy a podporuje je v hledání společných praktických a reálných řešení v předmětech, které způsobily konflikt. Podporuje klienty v hledání společné smírné cesty a ve vytvoření vzájemně přijatelné dohody.

Pomáhá jim vyhledávat taková řešení, která uspokojí obě strany. V mediaci ti, kdo rozhodují o výsledku sporu/konfliktu, jsou samotní účastníci mediačního procesu.

Co všechno může mediace řešit

Rodinné kauzy:

  • v průběhu manželství – nastavení pravidel
  • při rozpadu manželství – úprava majetku, bydlení, styk s dětmi, péče o děti, potřeby dětí
  • po rozpadu manželství – rozdělení majetku, bydlení, úprava styku s dětmi, finanční otázky
  • mezigenerační vztahy
  • příbuzenské spory o dědictví

Mediace v dalších oblastech viz amcr.cz.

Kdy má mediace šanci na úspěch?

  • Obě strany souhlasí s účastí na mediaci.
  • Strany ani jejich právní zástupci nezastávají názor, že ve sporu nutně musí být jedna strana vítězem a druhá poraženým.
  • Strany, které jsou ve vzájemném vztahu, jsou závislé na vyřešení sporu (rodiny, sousedé, kolegové v práci, majitelé firem apod).
  • Obě strany mají jistý pocit zodpovědnosti za konflikt mezi nimi.
  • Spor a jeho možné řešení dává prostor pro hledání dohod, které vyhovují oběma stranám. To znamená, že existuje více než jedno či dvě možnosti řešení.
  • Strany jsou spolu schopny komunikovat alespoň na minimální úrovni tak, aby byla možná výměna nových informací.