Tabulka by také neměla být bez dalšího aplikována v případě rodičů s velmi vysokými příjmy, případně při značně nestandardních nákladech na hrazení specifických potřeb dítěte. V případě udávaného příjmu se počítá s průměrným čistým příjmem osoby za období 6–12 měsíců (Ministerstvo spravedlnosti, Analýza aktuálních otázek výživného). Rodičům však lze doporučit přemýšlet o výživném vycházejícím z příjmů za celý (kalendářní) rok. Příjem v jednotlivých měsících se může lišit (výplata bonusů, odměn apod.) a jen z příjmu za kalendářní rok lze spolehlivě určit průměrný příjem, který má být v určení výše výživného zohledněn.
Dle občanského zákoníku se při stanovení výživného vždy musí vycházet ze schopností, možností a majetkových poměrů povinného a oprávněných potřeb oprávněného (dítěte). Tomuto hledisku však předchází hledisko stejné životní úrovně rodiče a dítěte. Dosud není dostatečně judikatorně vyřešena otázka, zda má rodič s vyššími příjmy placením výživného do jisté míry sanovat nižší příjem druhého rodiče (stejná životní úroveň dítě – výše příjmový rodič bez dalšího X životní úroveň dítě – rodič dle životní úrovně každého rodiče v době, kdy o něho rodič pečuje).
Pokud se rodiče nejsou schopni na výživném domlouvat, je možné se obrátit na soud, který může výživné stanovit či zvýšit až tři roky zpět od podání návrhu, nejdříve však od doby, kdy se rodiče přestali na výživě dítěte podílet společně.
