Pro některé rodiče (případně i jejich děti) může být funkční, pokud mají pevně nastavená pravidla, jak budou o společné děti nadále pečovat. To vyžaduje, aby si rodiče dohodli minimálně to, který z rodičů a kdy bude o dítě pečovat. Návazně na to pak způsob předávání – místo a den, popř. hodinu, kdy má k předání dítěte dojít – nejčastěji buď přímo v místě bydliště rodiče či prostřednictvím školských zařízení. Tuto svoji dohodu si pak rodiče mohou nechat schválit soudem, a to zpravidla s určením výše výživného, k jehož úhradě se rodiče vzájemně zavážou.
Pokud rodiče nebudou schopni se na péči o společné dítě domluvit, rozhodne soud. Ten určí, v jakém rozsahu bude každý z rodičů o dítě nadále pečovat. Rozhodnout může o různé míře zapojení rodičů do péče – od ekvivalentního zapojení obou až po převahu péče jednoho z nich. Pro určení rozsahu péče každého z rodičů bude rozhodující (stejně jako dosud) nejlepší zájem dítěte. Zároveň s rozhodnutím o rozsahu péče rozhodne soud i o výživném.
Při neshodě na péči a přetrvávajícím konfliktu je s ohledem na eliminaci negativních dopadů na dítě žádoucí, aby rodiče pro sebe, případně dítě, využili některou z dalších forem odborné pomoci.
