Pokud rodiče přemýšlí nad nastavením péče, zpravidla se soustředí na běžnou péči během školního roku. Do nástupu dětí do školských zařízení (školka, škola) zpravidla nehraje roli, zda je víkend, prázdniny, státní svátek. Není tedy s ohledem na děti nezbytné, aby se to odrazilo v plánování péče. U starších dětí, které již navštěvují školská zařízení, rozdělení na pracovní dny a dny volna nabývá na důležitosti.
Rodiče by tak při plánování měli uvažovat nejen o „běžné péči“, ale také o nastavení péče během školních prázdnin (jarních, letních, případně podzimních a pololetních) a během svátků (Vánoce, Velikonoce). Během nich bývá péče upravena odlišně.
Mechanismů domluvy rodičů může být, stejně jako u běžné péče, více. Někteří se domluví pouze rámcově s tím, že si dají vždy k nějakému datu vědět, jak to v daném roce bude konkrétně.
Příklad: Rodiče se domluví, že každý stráví s dítětem polovinu letních prázdnin s tím, že k 30. 4. daného roku si napíšou, jaké mají představy s ohledem na své zaměstnání.
Jiní pak mají jasně dáno, jak to v následujících letech bude:
Příklad: Táta stráví s dětmi první polovinu měsíce července a srpna, máma pak druhou polovinu.
Co se týká svátků, nejčastěji se jedná o Štědrý den, tam rodiče často volí střídání péče každého z nich v režimu sudý/lichý rok. Ostatně takto nejčastěji (i pod vlivem nálezu Ústavního soudu) rozhodují obecné soudy při neshodě rodičů. Obdobně to je o Silvestru, jarních prázdninách, Velikonocích. Nicméně to nemusí být nezbytně nutné. Jsou rodiče, kteří najdou jiná řešení, která lépe reagují na jejich potřeby a přání.
Příklad: Syn může každé Velikonoční pondělí strávit s tátou a dodržovat tradici koledování, dcera pak s mámou koledníky vítat. Rodiče se mohou dohodnout, že děti vždy stráví Štědrý den s jedním z rodičů a s tím druhým 1. a 2. svátek vánoční, kdy se rodič schází s celou širokou rodinou.
V obou případech může hrát roli i náboženské vyznání rodičů.
