Vztahy v nových rodinách, které vznikají po rozpadu původních rodin, bývají často složité. Noví partneři či manželé rodiče, jejich společné děti, děti, které nový partner do nového vztahu přivádí – ti všichni přichází do vztahu s představami, zvyklostmi, pravidly, očekáváními, jak by měly budoucí vztahy vypadat. Ne vždy je jednoduché vše sladit tak, aby byli všichni spokojení.

Byť má nový partner rodiče, žije-li s dítětem v rodinné domácnosti, povinnosti a práva vyplývající z občanského zákoníku, jeho role bývá spojená nejen s mnoha protichůdnými očekáváními ze strany okolí – zejména biologických rodičů dítěte – partnera, dítěte i jeho druhého rodiče, ale také ze strany jeho samotného. Někdy pak může být úlevné si připustit, že není povinností se vzájemně milovat – děti nové partnery svých rodičů, noví partneři děti svých partnerů z předchozích vztahů. Co je však žádoucí, je nastavit respektující a srozumitelná pravidla vzájemného soužití. Na jejich dodržování je pak postavené vzájemné soužití všech členů nové domácnosti. 

Složité může být již samo pojmenování nového partnera rodiče. Jednak z pohledu a ve vztahu k dětem, druhak k okolí. Z pohádek známe macechu, zaužíváno je nevlastní rodič, byť to nemá oporu v žádném zákonu. Samy děti pak často oslovují nové partnery svých rodičů křestním jménem. Stejně složité může být nalézt vhodné označení nového partnera ve vztahu k dětem pro druhého biologického rodiče dítěte. Zejména pokud se ten stává stabilním pečovatelem o dítě zejména v případě střídavé nebo společné péče. Literatury, která by se tímto tématem zabývala, není v českém prostředí mnoho. Tématu složených rodin se věnuje Kamila Petrovská. Ta pro označení nových partnerů rodiče ve vztahu k dětem užívá spojená „třetí rodič“. Ten nemá vytvářet „konkurenční prostředí“ mezi biologickým rodičem a partnerem druhého biologického rodiče, ale označit spolupečujícího partnera rodiče jménem, které není spojené se zavádějící či negativní konotací viz macecha nebo nevlastní rodič.