„Je snadné mít názor na to »Jak být dobrým rodičem«. Jak jím ale být ve skučenosti, je ten nejtěžší úkol na světě.“ Matt Walsh
Co jsou to rodičovské kompetence?
Obecné rodičovské kompetence
Obecné rodičovské kompetence jsou:
- vlastnosti
- schopnosti
- dovednosti
které rodič uplatňuje ve výchově. Tím dítě ovlivňuje ve vývoji. Samotný rozpad soužití rodičů není důvodem ke zpochybňování obecných rodičovských kompetencí, tzn. schopností rodičů zajistit řádnou péči o dítě.
Proces hledání řešení nastavení péče o děti se nezaměřuje na porovnávání rodičů a jejich kompetencí. Poskytovatelé odborné pomoci, stejně jako další zainteresované instituce (soud, OSPOD), by měli přistupovat k rodičům optikou tzv. nulové hypotézy.
Nulová hypotéza
Nulová hypotéza předpokládá, „že výchovné kompetence rodičů jsou pro výchovu daného dítěte dobré a je vhodné, aby se rodiče na výchově svých dětí podíleli ekvivalentním způsobem. Není proto důvodné posuzovat a popisovat osobnostní vlastnosti rodičů, jestliže o nich nejsou konkrétní pochyby; dítě potřebuje zažívat rodiče takového jaký je, i jejich rozdílnost.“ (Ptáček, 2015)
Standardy rodičovství
„Společnost musí být ochotná tolerovat velmi různé standardy rodičovství, včetně [rodičovství] excentrického, sotva adekvátního či nekonzistentního. Z toho vyplývá, že děti budou mít nevyhnutelně jak velmi rozdílné zkušenosti se svými rodiči, tak [budou zažívat] nerovné důsledky z toho vyplývající. To znamená, že některé děti budou zažívat znevýhodnění a újmu, zatímco jiné budou prospívat v milující atmosféře bezpečí a emocionální stability. Toto jsou důsledky naší omylné humanity a není úkolem státu ušetřit děti všech důsledků defektního rodičovství. To by jednoduše nebylo jakkoli proveditelné.“
(High Court of England and Wales, Re L (Care: Treshold Criteria) [2007] 1 FLR 2050)
Pokud hovoříme o rodičovských kompetencích, nelze opomenout, že děti nelze vychovávat bitím, nadávkami, ponižováním ani snižováním jejich důstojnosti. To, co se dřív „tolerovalo“, je dnes nezákonné.
Fyzické a jiné ponižující trestání nelze omlouvat ani tolerovat. Zároveň by rodiče měli mít na paměti, že fyzické a jiné ponižující trestání:
- narušují důstojnost a sebeúctu dítěte.
- narušují vztah dítěte k rodiči.
- dávají dítěti pocit, že bít slabší je v pořádku.
- jsou protiprávní.
Je na rodičích, aby hledali cesty, jak se nevhodnému zacházení s dětmi vyhnout. Přesto se může stát, že se rodiče dostanou do situací, kdy si neví rady. V této situaci se pak mohou obrátit na poskytovatele odborné pomoci, který jim může pomoci. Pro rodiče, kteří hledají cesty, jak své děti vychovávat pozitivně bez fyzických trestů, vytvořila organizace LOCIKA také příručku Praktický průvodce laskavým rodičovstvím viz
Praktický průvodce laskavým rodičovstvím.pdf.
Specifické rodičovské kompetence
Úlohou pomáhajících profesí není „vyrobit“ lepšího rodiče, ale pomoci rodičům nastavit nová pravidla péče o společné dítě. Více než na obecné rodičovské kompetence se tak v procesu provázení rodičů porozvodovým rodičovstvím zaměřujeme na posílení speciální rodičovské kompetence – jak provést dítě rozpadem soužití rodičů s minimalizací negativních dopadů na jeho psychické a fyzické zdraví.
K tomu je potřeba, aby rodič:
- získal náhled na situaci;
- upřednostnil potřeby dítěte před svými vlastními;
- rozlišoval sebe a dítě („opustil/a mě vs. opustil/a nás”);
- uznal důležitost druhého rodiče při výchově dítěte;
- dokázal zaujmout vůči druhému rodiči neutrální pozici;
- byl schopen seberegulace;
- byl schopen řešit problémy. (Brzobohatý, Cirbusová, 2018)
Specifické rodičovské kompetence
„(ne)ZNAT, (ne)UMĚT, (ne)CHTÍT“
Které specifické kompetence v rámci porozvodového rodičovství sledujeme?
Co když si všimneme narušení obecných rodičovských kompetencí?
Může se jednat o nevhodné zacházení s dítětem jako fyzické trestání, zanedbávání, případně o situace, kdy rodič nadužívá alkohol či jiné návykové látky. V takových případech bychom rodiče měli edukovat o dopadech nevhodného chování na děti a nabídnout jim adekvátní podporu na posílení rodičovských kompetencí.
O narušených kompetencích rodičů hovoříme také v situaci, kdy se v rodině objevuje domácí násilí. V těchto rodinách nelze očekávat, že se rodiče na péči o společné děti dohodnou. Pokud je partnerská, a tím i rodičovská rovnováha narušená, je prvotním cílem zjistit, v jakém stavu jsou jednotliví členové rodiny, a co potřebují k tomu, aby se cítili bezpečně. Na základě vyhodnocení aktuální situace je pak potřeba všem členům rodiny – dětem i rodičům – poskytnout adekvátní podporu. Děti vyrůstající v rodinách s projevy domácího násilí jsou považovány za děti ohrožené a je jim orgány veřejné moci – soudy a orgány sociálně-právní ochrany dětí věnována speciální pozornost.
V případě, že přes poskytnutou podporu u rodičů nedochází ke změně postojů a chování, případně máme reálné indicie o ohrožení dítěte, je žádoucí na toto chování upozornit OSPOD, případně soud v rámci probíhajícího řízení o úpravě poměrů dítěte. Tím není dotčena oznamovací povinnost v případě podezření ze spáchání trestného činu na dítěti.
