„Zrcadlo, zrcadlo, řekni mi…“
Každý odborník přicházející do kontaktu s klienty je jako člověk jedinečný. Ovlivňuje ho dědičnost, prostředí, výchova. Každý odlišně vnímá svět kolem sebe, jinak reaguje na podněty z vnitřního i vnějšího světa. Každý má nějakou historii – něco prožil a aktuálně něco prožívá.
Přesto je po nás jako odbornících požadováno, abychom byli schopni vystupovat v roli profesionála. Musíme být schopni oddělit svoji roli rodiče, manželky/manžela, dítěte, …, a toho, jak k této roli přistupujeme a jak ji naplňujeme, od role profesionála – sociálního pracovníka, mediátora, psychologa, soudce, advokáta. Musíme si tak být vědomi limitů a výzev, které to pro nás jako profesionály představuje.
Vliv rodičovských přesvědčení
„Dobrá máma by měla…“
„Dítě vždy ochránit, být pečující, nenechat dítě o samotě, být dítěti vždy k dispozici, nedovolit, aby se dítěti stýskalo...“
„Když si představím vlastní dceru, že se každý týden stěhuje ode mě k otci…“
„Matka je při péči o dítě nejdůležitější a svěřovat děti do střídavé péče není vhodné…“
Sebereflexe
Sebereflexe Vám může pomoct uvědomit si vlastní limity v práci s danou cílovou skupinou. Je to pomyslné nastavení zrcadla, ve kterém můžete spatřit, co formovalo vaše vidění světa, vaše hodnoty, postoje a přesvědčení.
Zkuste se krátce zamyslet nad těmito otázkami:
Vy a vaši rodiče
Vy a vaše vztahy
Vy jako rodič
Například: (vše)pečující, (ne)respektující, který (ne)umožní dítěti dělat chyby, zažít selhání, …
Vaše zkušenosti a současná situace
Na profesní odpovědnosti každého pak je hledat cesty, jak bez ztráty autenticity oddělit soukromý svět od toho profesního. Jednou z nich může být i pravidelná supervize.
Faktory ovlivňující pohled na rozvodovou situaci
Na následujících řádcích vám přinášíme příběh jedné rodiny s dětmi, která stojí na samém počátku porozvodového rodičovství. Rozpadl se vztah dospělých a oni hledají řešení nastavení péče o společné děti.
Příběh je jeden, kulisy – tedy okolnosti, ve kterých se rodina nachází, se mohou měnit. Různý může být věk dětí, vzdálenost míst bydlišť rodičů, intenzita rodičovského konfliktu a úroveň rodičovské komunikace, způsob dosavadní péče nebo klienty popisovaná „míra zavinění“ rozchodu.
Přečtěte si příběh, zkuste proměňovat okolnosti, které jsou nabízeny a sledujte, jak se proměňuje vaše vnímání a způsob uvažování o věci a možných řešeních.
Jana (40) a Petr (43) se nedávno rozešli.
Jana pracuje jako manažerka v mezinárodní firmě. S oběma dětmi byla na mateřské dovolené jeden rok. Pak využila možnost dávat děti do firemní školky, kterou stále ještě navštěvuje Klárka. Petr pracuje jako překladatel a editor. Pracuje z domova. Svou práci si přizpůsobuje tak, aby se mohl dětem hodně věnovat. Klárka díky tomu nemusí chodit do školky každý den a nemusí tam být ani dlouho do odpoledne. Jirka hraje od svých pěti let hokej. Petr ho vozí na tréninky a jezdí s ním na všechny zápasy, které se hrají o víkendech.
Prozatím zůstávají v jedné domácnosti, ani jeden z nich nechce ztratit kontakt s dětmi. Jana se plánuje odstěhovat do domu svých rodičů, aby jí po rozvodu mohli pomáhat s péčí o děti.
Petr chce zůstat bydlet ve stejném městě i s ohledem na Jirku. Hokeji už obětoval hodně a jeho sportovní kariéra se slibně vyvíjí. Petr by chtěl, aby děti byly po rozvodu svěřeny do jeho péče. Pro děti se tak s ohledem na jejich režim skoro nic nezmění. Sděluje, že je schopen se na kontaktech dětí s mámou pružně domlouvat a vycházet jí i vstříc ohledně prázdnin a svátků. Přeci jen má ona méně času než on a nemá flexibilní zaměstnání.
Jana by chtěla, aby děti byly svěřeny do střídavé péče v režimu střídání po jednom týdnu. Má strach, že by se s dětmi odcizili, kdyby byl kontakt menší. Pokusí se upravit si pracovní režim tak, aby se mohla dětem v týdnu, kdy budou u ní, více věnovat.
(Ti by ji mohli do školky vodit, vyzvedávat a případně ji hlídat, když bude nemocná nebo když Jana pojede na služební cestu.)
Jana si nepřeje, aby měl Jirka tolik tréninků v týdnu jako teď. Vyčerpává ho to a zanedbává kvůli tomu učení. Navíc budou muset dojíždět a bylo by to komplikované. Také by chtěla trávit víkend, kdy bude mít děti v péči i s Jirkou. Chtěla by, aby se Jirka účastnil zápasů jen o víkendech, kdy bude s tátou.
Věk dětí
Intenzita rodičovského konfliktu
… a úroveň rodičovské komunikace
„Míra zavinění" rozchodu
typicky jeden z partnerů navázal mimopartnerský vztah
Vzdálenost bydlišť rodičů
… a s tím spojená nutnost dlouhé dopravy dítěte mezi místy bydlišť rodičů, možná to s sebou přinese i volbu dvou školských zařízení – mateřské školy, základní školy, střední školy
Způsob dosavadní péče
u malých dětí standardně matka převážně pečující, otec živitel rodiny
Osobní zkušenosti
Vědomosti
Znalosti jiných odborníků
Rozhodovací praxe soudů
včetně judikatury Ústavního soudu
Rodičovská přesvědčení
např. že děti útlého věku potřebují jednu primárně pečující osobu, zpravidla matku
Jak se postupně dozvídáme konkrétní informace o rodině, v hlavě začínáme pomalu přemýšlet nad možnostmi řešení. Některé okolnosti hodnotíme pozitivně, jiné jako ty, které jsou překážkou dobrých řešení. Je to přirozené. MY CHCEME POMOCI a někdy se dokonce cítíme odpovědní za perfektní řešení situace.
Je však vůbec reálné takové řešení v situaci rozpadu nalézt?
Zejména, pokud objektivní skutečnosti rodičů přináší více úskalí. Nesmíme zapomenout, že odpovědnost za řešení situace náleží v prvé řadě rodičům. Nehledáme řešení za rodiče, nedáváme jim „dobré rady”. A stále pracujeme s vědomím rizika ovlivnění našimi vlastními hodnotami, předsudky, osobní zkušeností apod. (viz Profesní overal).
Naším úkolem je vést rodiče k tomu, že (s vědomím toho, že nejlepší péči už měli, když byli spolu) zpravidla nehledají perfektní řešení. Ta jsou možná jen tehdy, pokud jsou všechny okolnosti příznivé:
- rodiče bydlí blízko sebe
- oba rodiče pracují v pravidelných časových režimech, které jim umožňují maximální zapojení do péče
- rodiče zvládají svůj partnerský rozchod a pokračují v kooperujícím rodičovství
- …
V praxi jsou však rodiče často postaveni před mnohé výzvy, které rozchod přináší. Dané okolnosti jim pak aktuálně umožní hledat pouze „ta nejlepší ze špatných řešení“.
Bylo by myslitelné děti rozdělit? Jirka by zůstal jen s tátou, který ho podporuje v hokejové kariéře a s mámou by se vídal podle možností a Klárka by měla střídavou péči. Co pozitivního a co negativního přinese takové řešení dětem?
Rozvod/rozchod s sebou nese změny a ztráty. To je potřeba stále rodičům připomínat. Rodiče by při svých rozhodnutích měli vycházet z potřeb dětí a na miskách vah zvažovat všechny protektivní i rizikové faktory daného řešení na naplnění základní potřeby dítěte po rozpadu vztahu rodičů, a to mít možnost budovat, udržovat a rozvíjet svůj vztah s oběma rodiči a dalšími blízkými osobami (sourozenci, prarodiči, dalšími příbuznými…).
Předsudky a stereotypy
Při rozhodování o svěření dítěte do péče po rozchodu rodičů mohou výsledky významně ovlivnit různé předsudky a stereotypy. Zahraniční výzkum naznačuje, že implicitní předsudky související s pohlavím, rasou a socioekonomickým postavením často ovlivňují úsudky profesionálů, včetně právníků a soudců v oblasti péče o děti. To může vést k nespravedlivému zvýhodnění nebo znevýhodnění některých rodičů. A ačkoliv jsou předsudky dobře zdokumentovány, jejich přítomnost vede k úvahám o nutnosti přesunutí důrazu na nejlepší zájem dítěte než na (domnělá) práva či povinnosti rodičů. Tím zároveň může dojít ke zmírnění dopadů těchto předsudků na rozhodování o péči o děti po rozpadu vztahu jejich rodičů.
Implicitní předsudky při rozhodování
Implicitní předsudky mohou utvářet hodnocení důvěryhodnosti rodičů a ovlivňovat výsledky opatrovnických řízení, a to navzdory přesvědčení rozhodujících osob o jejich nestrannosti. Studie ukazují, že odborníci v oblasti duševního zdraví, včetně hodnotitelů v opatrovnických sporech, jsou náchylní k nezáměrným předsudkům, které mohou ohrozit integritu a objektivitu hodnocení.
Rasové, kulturní a třídní aspekty
Rasové, etnické a kulturní předsudky jsou ve sporech o opatrovnictví dětí běžné a ovlivňují způsob, jakým soudy vnímají a hodnotí rodiče, často bez výslovného přiznání. Kromě etnicity je důležitým zdrojem předsudků sociální status, odvozený zejména od vzdělání, zaměstnanecké pozice, předpokládaného příjmu. Status hraje dvojakou roli. Část pracovníků OSPOD otevřeně přiznává, že od klientů s vyšším vzděláním očekává problémovější přístup (kritičtější postoj vůči institucím a snahu dosáhnout svého za každou cenu). Obecně očekávají, že zejména muži s vyšším vzděláním a vyššími příjmy mohou být problémoví klienti. Na druhou stranu titíž pracovníci často kriticky pohlížejí na statusově nižší rodiče. Přiznávají, že od nich často méně očekávají zájem o sdílené rodičovství, motivaci pečovat i možnost sladění režimu práce a péče o děti po rozchodu.
Genderové stereotypy
Genderový řád společnosti je významným faktorem, od nějž se nelze oprostit. Genderové stereotypy vytvářejí největší variabilitu v přístupech a jednotliví pracovníci (pracoviště) institucí zapojených do řešení opatrovnických sporů se velmi liší v tom, jak promítají do praxe a rozhodování své předpoklady o naplnění rolí mužů a žen. Přístup většiny zainteresovaných ovlivňuje jejich socializace a zkušenosti, podstatnou roli tak hraje věk i životní dráha. Je důležité tyto faktory vědomě reflektovat (-> viz metafora profesního overalu).
V rozhodování o péči o děti po rozpadu vztahu rodičů přetrvávají genderové předsudky a stereotypy upřednostňující matky. To souvisí s mnoha aspekty vývoje rolí mužů a žen během posledních staletí. Zásadní roli v nerovnosti hraje spojení rodičovství s femininitou. Základní biologické danosti spolu s institucionálním nastavením (např. relativně dlouhá rodičovská dovolená, na niž nastupují téměř výhradně ženy) posilují představu, že matka je centrální vztahová osoba rodiny. To ženy v mnoha oblastech znevýhodňuje např. na trhu práce, zastoupení v politické reprezentaci. Opatrovnická řízení jsou pak jedna z mála oblastí, v níž stereotypy ženy – matky naopak zvýhodňují. Historicky vzato byla preference matek do jisté míry vyvážením jejich ekonomicky znevýhodněné situace po rozpadu partnerství. Je tedy třeba přistupovat k jejich narovnání citlivě.
Základní výbava profesionálů
- nestranný
- transparentní
- předvídatelný
- férový
Metafora overalu
